Návrat mrtvých želv: Sopka plná překvapení

Návrat mrtvých želv: Sopka plná překvapení
Sdílej
 
Za sto let se možná dočkáme. Na galapážských ostrovech se budou trnitými křovinami prodírat dnes vyhynulé poddruhy želv sloních.

 

 

Když nějaký živočišný druh vyhyne, bývá to definitivní. Jen výjimečně se stane, že v odlehlých oblastech přežije skrytá populace a zvíře je po čase „znovuobjeveno“. Ale že by vstalo z mrtvých? Tento zázrak nyní připravují vědci na Galapágách. Chtějí oživit dva vyhynulé poddruhy želvy sloní, želvu floreanskou (Chelonoidis nigra nigra) a abingdonskou (Ch. n. abingdonii).

Plavci z daleka

Galapágy dělí od nejbližší pevniny – Jižní Ameriky – přibližně 1000 km. Přesto právě odtud zanesl Humboldtův proud před asi 3 miliony lety první želvy na ostrovy Espaňola a San Cristobal. Z nich se postupně rozšířily na další ostrovy, přizpůsobily se různým podmínkám, a protože se vzájemně nenavštěvovaly, vytvořily až 15 odlišných poddruhů. Jsou tedy typickým dokladem evoluční teorie Charlese Darwina.

 

Pět vyhynulých

Dodnes nejsou vědci jednotní v názoru, kolik poddruhů sloních želv skutečně existovalo. Jen jedno je jisté: Minimálně čtyři jsou vyhubené a za jejich vědecký popis vděčíme muzejním exponátům. Za pátý vyhubený poddruh je považována želva abingdonská. Jejím posledním příslušníkem byl samec známý jako Osamělý George, objevený roku 1971. V roce 2012 uhynul, aniž by po sobě zanechal potomky.

Tajemství Isabely

Nejasnosti v poddruzích zavinilo to, že je vědci určovali jen podle vnějších znaků. V posledních letech proto začali studovat i DNA želv z různých ostrovů i lokalit. A to přineslo řadu překvapení. Největší z nich čekalo v nejsevernějším cípu ostrova Isabela. Na svazích sopky Wolf vědci objevili takový mix genů, že málem začali pochybovat o platnosti Darwinovy vývojové teorie.

 

 

Želvy přes palubu

Naštěstí nebude nutné přírodovědné učebnice přepisovat. Zmatek zavinili námořníci, kteří v 17. až 19. století u ostrovů s oblibou doplňovali zásoby. Želvy jim sloužily jako živé konzervy, a tak je hromadně nakládali na palubu. Jenže když loď vyplula na moře, byla často přetížená a nadbytečné želvy letěly přes palubu. Ty, které měly štěstí, se zachránily na nejbližším možném místě – na severozápadním cípu ostrova Isabela. Právě tam, kde se zvedá sopka Wolf.  

Odpověď z muzea

Srovnání DNA želv z Wolfu se želvami z jiných ostrovů způsobilo vědcům šok – až sto z nich se nepodobalo žádnému z žijících poddruhů. Teprve když odebrali vzorky z muzejních exemplářů, našli, co hledali: Přes 80 jedinců bylo takřka shodných s poddruhem z ostrova Floreana, který vyhynul před 150 lety! Dalších 17 nese až 80 % genů Osamělého George. Až tak osamělý tedy nebyl, někde na úbočí Wolfu se ještě dnes toulají jeho bratranci a sestřenice.

 

 

Úspěšná expedice

V prosinci loňského roku se proto na sopku Wolf vydal tým vědců. V neschůdném terénu zarostlém trním a kaktusy hledali želvy, které by mohly být příbuzné s vyhynulými poddruhy. Dvaatřicet vybraných pak přemístili do odchovné stanice na ostrově Santa Cruz. Některé z nich mají blízko k želvě abingdonské a Osamělému Georgeovi, další patří k floreanskému poddruhu.

Stoleté čekání

Odchov želv sloních je běh na dlouhou trať. Chovatelé dovedou urychlit jejich líhnutí a nastavením teploty ovlivnit i pohlaví (při vyšších teplotách se líhnou samičky). Dospívání ale neovlivní – želvy se budou rozmnožovat nejdřív za 25 let. Vzkříšení želvy abingdonské a floreanské se tak dnešní chovatelé nedočkají. První výsledky zpětného křížení, které by mělo zcela nebo téměř zcela vyloučit geny jiných poddruhů, se dají očekávat nejdříve za sto let.

 

Více o želvách:


Genetické rozbory odhalily nový druh želvy

Genetické rozbory odhalily nový druh želvy

Ohrožené karety: Mořské želvy může zahubit moře

Ohrožené karety: Mořské želvy může zahubit moře

Klíčová slova:
zelva, zvire, more, vyhynule, druh, objev
 

Články odjinud