Savci vybavení ostny či pevným pancířem v nebezpečí neutíkají, ale svinou se do klubíčka. Jenže co platí na většinu predátorů, auto lehce rozdrtí. U nás končí pod koly aut spousta ježků, v Americe zase pásovci. Smutné první místo v počtu přejetých jedinců ale drží afričtí a asijští luskouni. Podle poslední zprávy vědců jsou nejčastější savčí obětí dopravní nehody: V letech 2006 až 2015 jich na silnicích zahynulo více než milion sto tisíc!
Pancíř i zbraň draka
Luskouni jsou jediní savci s „dračí“ výbavou: Jejich tvrdé šupiny pokrývají celé tělo i ocas. Mají ostré hrany, což jejich majitelé dokonale využívají. Před menšími nepřáteli je používají jako zbraň - brání se údery šupinatého ocasu. Před těmi většími se svinou do pevné koule, šupiny naježí a zkuste si něco začít – pořežete si tlamu. Když je třeba, obranu posílí ještě páchnoucím výměškem, který zdatně konkuruje i tomu tchořímu. Problém je, že za nepřítele, před nímž je nutné se stočit do koule, luskouni považují i jedoucí auto.
Luskouni na talíři
Úbytek luskounů ale nemají na svědomí jen motorová vozidla, snad ještě víc je ohrožuje nelegální lov. Luskouni jsou totiž majiteli hned dvou žádaných komodit. Tou první jsou šupiny, kterým tradiční čínská medicína přičítá léčivé účinky. Druhou je jejich maso, které je v zemích jihovýchodní Asie považované za vzácnou lahůdku. Asijské druhy luskounů už byly doslova snědeny, jejich stavy klesly o více než 80%. Poptávka po luskouním mase ale trvá, a tak se pytláci a obchodníci zaměřili na ty africké. Výsledkem je, že vyhubení dnes hrozí i jim.
Přehlížení šupináči
Ještě donedávna stáli luskouni stranou zájmu ochranářských organizací. Ty se zaměřily na nosorožce, tygry a podobné atraktivní druhy, a na podivné šupináče zapomínaly. Teprve v roce 2014 byl status všech osmi druhů luskounů přehodnocen. Z kolonky zranitelný byli na Červeném seznamu přeřazeni mezi ohrožené vyhynutím, dva druhy jsou dokonce ohrožené kriticky. To ale k jejich záchraně nestačí. Aby bylo možné zajistit jim účinnou ochranu, musíme se o těchto skrytě žijících zvířatech dozvědět co nejvíc informací.
Nutná spolupráce
Při IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) byla proto založena sekce ochrany luskounů. Kromě výzkumu se její členové zabývají osvětou a spolupracují s vládami zemí, v nichž luskouni končí v luxusních restauracích. První dílčí úspěchy, například zákazy dovozu masa a přísnější kontroly na hranicích, se již objevují. Zmíněná letošní zpráva ale i tak není moc optimistická. Jen za poslední roky byly zadrženy tisíce kilogramů pašovaného luskouního masa, což znamená tisíce mrtvých luskounů. A dokud se budou luskouni jíst, budou se i dál zabíjet.
„Mravenečníci“ Starého světa
Luskouni jsou obdobou jihoamerických mravenečníků. Živí se mravenci a termity, a přestože s nimi nemají nic společného, jsou k tomu vybaveni stejnými přizpůsobeními.
- Existují druhy pozemí i stromové, které mají ovíjivý ocas
- Dlouhá úzká tlama
- Bezzubé čelisti
- Extrémně dlouhý tenký lepkavý jazyk může být delší než jejich tělo
- Dlouhé a silné zahnuté drápy slouží k rozbíjení pevných mravenišť a termitišť
- Drápy znemožňují normální chůzi, zvířata je proto vytáčejí do strany nebo chodí po zadních
- Samice rodí jedno mládě, které zpočátku nosí na zádech
Více o zvířatech najdete tady
