Draky známe z pohádek a legend a chápeme je pouze jako mytologické tvory bez reálného základu. Ovšem na jihu Polska, nedaleko od našich hranic, žil drak skutečný (nebo se alespoň těm pohádkovým hodně podobal). Od doby, kdy se procházel po okolí dnešního města Lisowice, už ale uplynulo hodně času.
Mýtický drak
V roce byla v roce 2007 na pozemku cihelny u městečka Lisowice ve Slezském vojvodství objevena fosilie velkého dravého pravěkého plaza. Její zkoumání ukázalo, že patří 201 až 205 milionů let starému tvorovi, který podle postavy z polské mytologie dostal jméno Smok wawelski neboli "Wawelský drak". Smok nebyl dinosaurem. Stejně jako oni patřil do větší skupiny plazů zvaných archosauři (Archosauria), byl ale nejspíš zástupcem jiné jejich vývojové větve. Navíc žil v období pozdního triasu, kdy se dinosauři teprve dostávali na výsluní.
Polský tyranosaurus?
To však nezabránilo médiím, aby nadšeně nepsala o tom, že byl objeven "první polský dravý dinosaurus" nebo dokonce "polský Tyranosaurus rex". Trojice polských paleontologů, která nový druh popsala, měla s vyvracením těchto zpráv plné ruce práce. I proto, že přesné systematické zařazení smoka znesnadňuje množství znaků, které má společné buď s teropodními dinosaury, nebo s krokodýly. Dokonce i podle některých paleontologů by se mohlo jednat o starobylého dravého dinosaura ze skupiny teropodů, většina badatelů ale s tímto zařazením nesouhlasí.
Vrcholový dravec
Každopádně se jednalo o vyspělého aktivního tvora s dobrými smysly a silnýma nohama, umožňujícími poměrně rychlý pohyb. Jeho zuby byly typické pro masožravce – velké s vroubkovanými okraji. Ve svém ekosystému byl smok zřejmě dominantním predátorem, schopným lovit širokou škálu dalších obratlovců od velkých obojživelníků až po obří zavalité plazy dicynodonty. Délka jeho těla je odhadována na 5 až 6 metrů a hmotnost na několik stovek kilogramů. Samotná lebka smoka byla dlouhá téměř 60 centimetrů.
Plazí hyena
Polského archosaura dělí od severoamerického tyranosaura propast času dlouhá 140 milionů let. Jednu věc s ním měl ale zřejmě společnou – stejně jako Tyrannosaurus rex i Smok wawelski dokázal drtit kosti. Jeho čelisti vybavené mohutnými svaly i robustními zuby mu umožnily nejenom kousat a trhat maso nebohých býložravců, ale také rozdrtit kostní a chrupavčitou hmotu v jejich těle. Tento zajímavý údaj byl zjištěn teprve letos a pochází z nečekaného zdroje – z koprolitů, tedy zkamenělého trusu smoka. Vědci v něm objevili velké kusy rozdrcených kostí, z nichž smok získával výživný morek. Takové potravní chování je známé u některých teropodních dinosaurů a současných savců, ale u starobylých archosaurů zatím nebylo blíže zkoumáno.
Spolykané zuby
Kosti, které smok rozdrtil svými čelistmi, patřily rybám, velkým obojživelníkům zvaným temnospondylové a dicynodontům. To ukazuje, že smok byl skutečně všestranný masožravec, který dokázal využívat široké spektrum zdrojů potravy. Zajímavé také je, že koprolit obsahoval i zuby samotného smoka. Během hodování na ulovené kořisti mu zřejmě vypadly a plaz je spolkl.
Smokova kořist
Abychom si udělali představu o tom, jak úctyhodným lovcem byl Smok wawelski, podívejme se na jeho kořist. Zřejmě největším úlovkem byl pro něj největší a nejmladší zástupce "savcových plazů" dicynodontů: Jako africký slon velký a 9 tun těžký býložravec druhu Lisowicia bojani. Byl objeven jen o rok později než samotný smok, navíc na stejném nalezišti!
