Na pobřeží Britských ostrovů žijí v několika koloniích tuleni kuželozubí. Dospělci jsou šedohnědě zbarvení, ale novorozená mláďata, která váží asi 14 kg, se pyšní "plyšovým" bílým kožíškem.
Plyšoví otesánci
Tulení matka se zpočátku o svého potomka vzorně stará a kojí ho mimořádně výživným mlékem, které obsahuje až 60 % tuku. Díky tomu tuleňátko rychle přibývá, až o 2 kg denně. Mateřská péče má ale u tohoto druhu velmi krátké trvání – ve věku pouhých dvou až tří týdnů matka mládě opustí. Začíná mít jiné starosti – přichází do říje, a tak ji víc zajímají samci, s nimiž se bude pářit. A ti by mohli být pro mládě nebezpeční.
Plav, jak umíš
Následujících 40 dní je pro opuštěné mládě nejkritičtějším obdobím života. Začalo línat a měnit svůj dětský kožíšek za hladkou srst dospělce, která mu umožní pohyb ve vodě. Tu však většina mláďat až dosud ani neviděla. Teď se budou muset nejen vydat k moři a seznámit se s ním, ale také se samostatně bez pomoci matky naučit rozeznávat, co je k jídlu a jak to hledat a lovit.
Život ze zásob
Než se to naučí, zůstává mládě o hladu. Prvních pár dní si vystačí s tukovými zásobami, které získalo z mateřského mléka. Přesto s učením a seznamováním se s vodním živlem nemůže dlouho otálet - musí se naučit lovit dřív, než mu zásoby podkožního tuku dojdou. I tak ztratí během této doby až 25 % původní váhy. Mnoho mláďat dokonce nepřežije – buď proto, že nebyla předem dostatečně vykrmená, nebo proto, že nenašla včas zdroje potravy.
Mláďata pod kontrolou
Jak si mláďata tuleňů kuželozubých v tomto období vedou a jak rychle se naučí všem potřebným dovednostem, studoval nedávno tým britských vědců. Ve dvou tuleních koloniích vybavili přes 50 nově narozených mláďat telemetrickým zařízením, které jim umožnilo zmapovat jejich pohyb. Sledovali, jak daleko od pevniny jsou schopna plavat, a jak hluboko a na jak dlouho se při hledání potravy potápějí.
Příprava na dospělost
U jedné ze sledovaných skupin zjistili, že malé samičky a samečkové mají odlišný způsob lovu. Samičky se živily v mělčích vodách, přibližně do 25 m, zatímco samečkové se pro potravu potápěli na dno do hloubek až 40 m, kde je jí větší nabídka. Vědci předpokládají, že jde o jakousi přípravu na dospělost. Přestože jsou v tomto stadiu všechna mláďata přibližně stejně velká, v dospělosti budou samci o třetinu větší. Tomu musí od mládí přizpůsobit i strategii hledání potravy.
Skvělí plavci
Mapování cest, kam se mláďata po opuštění kolonie na souši vydala, prozradilo, že míří dvěma směry v závislosti na tom, kde se narodila. Mladí tuleni ze skotského pobřeží se vydali do Severního moře. Naproti tomu tuleni narození u pobřeží Walesu cestovali k severním břehům Francie. Plavecké schopnosti mláďat z obou skupin se přitom vyvíjely překvapivě rychle. Brzy pro ně nebyl problém vydržet v moři bez odpočinku na souši celé dva měsíce.
Cílená pomoc
V okolní Britských ostrovů žije asi 38 % celosvětové populace tuleňů kuželozubých. A i když nejsou ohroženi vyhubením, v pobřežních vodách na ně číhají různá nebezpečí: Lodní doprava, hluk, stavební činnost či rybářské sítě, do nichž se zaplétají. A nejzranitelnější jsou právě odstavená mláďata. Jejich přežívání v prvním roce života je přitom klíčové pro udržení stabilní populace. Znalost jejich cest v moři a míst, kde nacházejí potravu, tak umožní vědcům chránit je přesně tam, kde to nejvíc potřebují.
Dvě populace tuleňů
Tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus) obývá ve dvou oddělených populacích severní oblasti Atlantského oceánu. Západoatlantská populace je geneticky odlišná od populace žijící v evropských vodách a dorůstá větších velikostí, samci mohou vážit až 400 kg. Tuleni kuželozubí se živí především rybami, ale nepohrdnou ani měkkýši a korýši. Byly zaznamenány i případy, kdy napadli menší druhy tuleňů. V přírodě se dožívají přibližně 25 let, zaznamenané rekordy jsou přes 40 let.
