Geny divokých koní dodnes ve větší či menší míře přežívají v řadě prastarých nešlechtěných plemen. Vedle nich ale vznikají nové typy koní z těch, kteří zpětně po návratu do přírody zdivočeli a nesou si v sobě geny koní domácích.

Bez ohledu na to, zda jsou to původní divocí koně, nebo jen znovu zdivočelí domácí, jsou koně Převalského zcela mimořádným živočišným druhem, který si zaslouží plnou ochranu. Pražské zoo, která se proslavila jejich záchranným chovem a v posledních letech i jejich návraty do mongolské přírody, se tak rozhodně nemusí obávat, že by nový objev nějak snižoval její zásluhy. Tito koně prostě do mongolských stepí už po staletí nebo dokonce tisíciletí patří a jejich návrat tak lze jen vítat.

Koně z Prahy do Mongolska

Celý projekt je přitom mimořádně náročný, přepravit koně z Prahy do vzdáleného Mongolska nelze jinak než letecky. A ne každé letadlo je vhodné pro transport tak velkých zvířat a ne každé letadlo je schopné přistát na "letišti" tvořeném udusanou stepí. A i další transport od letiště dává koním i jejich doprovodu pořádně zabrat. Alespoň přibližnou představu vám umožní následující video, které pražská zoo během transportu natočila.

Tady už jsou pražští převaláci "doma":

Divocí ve středních Čechách

Zcela jiný návrat divokých koní se odehrával ve středočeské krajině. Když vojáci opustili bývalý vojenský újezd v Milovicích, step rozrytá těžkou vojenskou technikou začala zarůstat. Ukázalo se, že právě to zdánlivě devastující obhospodařování umožnilo život spoustě vzácných druhů rostlin i živočichů. Jeho ukončení pak pro mnohé z nich znamenalo přímé ohrožení vyhynutím.

Mláďata v Milovicích: Do Čech se vrací megafauna

Co s tím? Vznikla dvě řešení. Část plochy znovu obhospodařují těžké stroje – pro změnu terénní motorky, čtyřkolky a další terénní vozítka. Druhou část dostala na starost těžká zvířata, která v české krajině kdysi dávno skutečně žila. A těmi byli právě divocí koně. Přicestovali k nám až z dalekého anglického Exmooru a docela dobře se u nás zabydleli.

Ve vlnách i mezi dunami

Zatímco u nás původní koně v přírodě vyhynuli, na několika místech v Evropě se jim podařilo přežít až do dnešních dnů. I když se to neobešlo bez lidské pomoci. Ostatně – i v anglickém Exmooru se o své "divoké" koně částečně starají a dbají, aby se nekřížili s modernějšími koňmi. Jedním z nejstarších a zároveň nejznámějších primitivních plemen koní v Evropě je nepochybně kůň camargský.

Kůň camargský se přizpůsobil životu v mokřadech rozsáhlé delty řeky Rhony, nevadí mu koupel v mořské vodě. Má ustálené zbarvení – hříbata se rodí černá, ale jak dospívají, jejich srst se postupně mění na bílou. Jen kůže pod ní zůstává tmavá. Jejich půvab je mimořádným turistickým lákadlem. Podívejte se a pochopíte proč.

Divocí koně u Lužnice: Spasou rákosí, křoviny i spadané listí

Koně si každý spojuje se zelenými pastvinami. Přestože jde původně o stepní zvíře, takže mu sušší podmínky tak moc nevadí. Ale představit si koně v jedné z nejsušších pouští světa je přeci jen docela obtížné. Přesto takoví koně existují – v jihoafrické poušti Namib se zabydleli zdivočelí domácí koně, kteří se pouštním podmínkám dokonale přizpůsobili. V písku a mezi kameny dovedou najít skrovnou vegetaci, nevadí jim sluneční žár, znají odlehlá napajedla, kam se chodí napít.