Lenochod hnědokrký patří k nejběžnějším druhům lenochodů v Jižní Americe. Je poměrně velký, může být až třičtvrtě metru dlouhý a vážit i přes 6 kg. Podle tří dlouhých drápů na předních končetinách patří do skupiny tzv. tříprstých lenochodů. Tyto drápy mu slouží jako háky, na nichž může zcela bez jakékoliv námahy viset celé dlouhé hodiny. Pomáhají mu i při jeho pomalém šplhání vzhůru do koruny stromu. Lenochod na následujícím videu je samec – poznáte to podle nápadné žluté skvrny s černým středem na hřbetě, kterou samice postrádají.
Přestože žijí v tropickém deštném lese, voda získaná z potravy jim nestačí. Čas od času jsou proto nuceni sestoupit ze svých výšek, aby se vykoupali a napili. Na zemi jsou ovšem značně zranitelní a tak se po koupeli co nejrychleji (v lenochodím pojetí rychlosti) vracejí zpět do větví.
Samice těchto lenochodů rodí jediné mládě, které je již osrstěné a vybavené typickými drápy. Kojí ho pouze 4 – 5 týdnů, ale až pět měsíců ho nosí přichycené na břiše, kde je nejlépe chráněno před nepřáteli. Po celou tu dobu si mládě zvyká na pevnou stravu – zpočátku tak, že olizuje rozžvýkané listy okolo matčiny tlamy. Učí se tak poznávat jedlé druhy stromů.
Lenochodi jsou výlučně býložraví, hlavní složkou jejich potravy je listí stromů. K jeho konzumaci jsou ale docela špatně vybaveni – jejich zuby nejsou potažené sklovinou, takže se snadno obrušují. Navíc postrádají řezáky i špičáky a stoličky mají jednoduchý kolíkovitý tvar. Právem jsou proto řazení do skupiny savců příhodně pojmenovaných chudozubí. Podívejte se, jak obtížně lenochod žvýká svou zelenou stravu.
