Zvířata chovaná v zajetí nemají žádný problém rozlišit jednoho člověka od druhého. Stačí, aby vašemu psovi někdo venku nabídl pamlsek, a můžete mít na problém zaděláno. Pes si to zapamatuje a dotyčného spolehlivě pozná i v houfu jiných lidí. A pokud nemá skvělý výcvik, klidně za oním dárcem přeběhne přes silnici.
U psa, kočky, koně, papouška nebo morčete nás něco takového nepřekvapí. Ale dokážou nás rozlišovat třeba takové ryby? Na první pohled trochu nesmyslnou otázku si položili vědci z německého Planckova institutu poté, co jim mořské ryby dlouhodobě narušovaly výzkumné záměry.
Jak to začalo?
Táhlo se to celá léta. Když se vědci vydali z výzkumné základny ve Středozemním moři do vody, okamžitě se kolem nich začaly stahovat místní ryby. K potápěčům je lákalo jídlo určené jako odměna pro volně žijící mořské živočichy, kteří se měli zúčastnit etologických experimentů (etologie je nauka o chování zvířat).
Ryby se je snažily sežrat a přitom se zdálo, že dobře vědí, který potápěč nesl jídlo minule – zaměřily se na něj, zatímco ostatní lidi prakticky ignorovaly. Vědcům to samozřejmě nedalo spát a mlsným rybám vytvořili experimentální studii na míru.
Experiment: Potápěč a červená vesta
Sérii pokusů podnikli vědci na volném moři, v hloubce asi 8 metrů pod hladinou Středozemního moře. V prvním z nich si vědci ověřovali, zda jsou ryby schopné naučit se potápěče – studentku Katinku Sollerovou – následovat.
Ta na začátku experimentu krmila ryby v nápadné červené vestě. Poté si ji sundala a plavala 50 metrů daleko. Ryby, které ji následovaly, odměnila pamlsky. Kupodivu se ukázalo, že nejzvědavější a nejučenlivější z mnoha místních ryb byly dva druhy čeledi mořanovití, které pod názvem pražma běžně končí na talíři. Jakmile Sollerová vstoupila do vody, tyto ryby k ní okamžitě připlavaly a následovaly ji.
Jak to ryby poznaly?
Během druhé série experimentů se Sollerová potápěla spolu s dalším studentem Maëlanem Tomasekem. Jejich potápěčské kombinézy se mírně lišily barevnými znaky a ryby se ze začátku nemohly rozhodnout, koho následovat. Sollerová však ryby krmila, Tomasek nikdy.
A ryby začaly opět následovat svou „paničku“, zatímco jejího kolegu ignorovaly. Takže dobře věděly, že Sollerová je Sollerová! Ovšem jen do chvíle, než vědci pokus zopakovali v úplně stejných kombinézách. To už je od sebe ani ty nejchytřejší ryby odlišit nedokázaly. O čem to všechno vypovídá?
Kdo koho studuje?
Hlavním zjištěním je, že volně žijící pražmy jsou schopny spojit si vzhled s konkrétním potápěčem. Ryby mají barevné vidění, dává proto dobrý smysl, že se orientovaly podle barev. Potápěči to ostatně dělají podobně a rozeznávají se hlavně podle svého vybavení, protože rysy tváře jsou pod maskou nezřetelné.
Sollerová s Tomasekem jsou ale přesvědčeni, že ryby by se mohly naučit rozeznávat i subtilnější rysy, například lidské ruce nebo vlasy. „Pozorovali jsme je, jak se přibližují k našim tvářím a pečlivě zkoumají naše těla,“ dodává Sollerová. „Bylo to, jako by studovaly ony nás, ne naopak.“
Ryby jsou chytré
Vědecky potvrzeno!
O poznávacích schopnostech ryb svědčí i výsledky jedné starší studie. Drobné rybky stříkouni (své jméno dostaly podle schopnosti sestřelit letící hmyz proudem vody z úst) se naučily rozpoznávat počítačově vygenerované obrázky různých lidských obličejů. V tomto případě však šlo o ryby chované v zajetí a pokusy s nimi probíhaly v laboratorním prostředí.
