Komunikace rostlin je doposud velmi málo probádanou oblastí. Přestože se lidem může zdát, že je zelenina rostoucí na jejich zahrádce potichu, ve skutečnosti tam může být pořádný hukot. Nedávná vědecká studie naznačuje, že rostliny mají vlastní řeč, kterou jsou schopné sdělovat informace a možná se i dorozumívat se svým okolím.
Rajčata jsou slyšet
Výzkum, který proběhl na Telavivské univerzitě, poprvé zaznamenal a analyzoval vzduchem šířené zvuky vydávané rostlinami. Reakce sazenic rajčat a tabáku byly měřeny v různých životních podmínkách – jak v optimálním prostředí, tak ve stresové situaci vyvolané několikadenním nedostatkem vláhy nebo poškozením stonku jeho seříznutím.
Proč pláčeš, rostlino?
V první fázi umístili izraelští vědci rostliny do zvukotěsného akustického boxu. Jejich aktivitu nahrávali dvojicemi ultrazvukových mikrofonů, které stály ve vzdálenosti 10 cm od každé rostliny. Následně je přesunuli do skleníku, ve kterém se museli vyrovnat s přirozeným hlukem v pozadí. Speciálně vyvinutý algoritmus strojového učení poté trénovali tak, aby uměl rozeznávat různé typy zvuků v závislosti na rostlinném druhu a příčině strádání.
Zvuky, které neslyšíme
Umělá inteligence (UI) se poté z nahrávek naučila poznat rajčata od tabáku i zvuk spokojených rostlin od těch žíznivých a zraněných. Rajčata a tabák vydávaly zvuky připomínající cvakání, praskání bublinkové fólie nebo pukání popcornu. Hlasitostí byly podobné běžné lidské konverzaci. Ovšem jejich frekvence 40–80 kHz byla pro naše uši příliš vysoká, a tudíž neslyšitelná. Lidé totiž rozpoznají frekvence v rozmezí přibližně 16–20 kHz.
Křik v nepohodě
Rostliny vystavené stresu produkovaly 30–50 zvuků, zatímco ty v dobrém stavu méně než jeden za hodinu. Vznik těchto zvuků zatím není objasněn, výzkumníci předpokládají, že by ho mohla způsobovat tvorba a praskání vzduchových bublin v cévním systému rostliny při poklesu tlaku (tzv. kavitace).
Zajímavé je, že žíznivé rostliny křičely dříve, než byly viditelně vysušené. Intenzita jejich volání o péči vyvrcholila po pěti dnech bez vody. Tyto poznatky by se v budoucnu mohly využívat v zemědělství ke sledování hydratace plodin v chytrých zavlažovacích systémech.
Haló, slyší nás někdo?
Nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo nově odhalenou řeč rostlin v přírodě poslouchá. Studie nyní pokračuje právě zkoumáním možných reakcí jiných plodin i zvířat. Předpokládá se, že by jazyku rostlin mohl rozumět okolní hmyz, netopýři či hlodavci, kteří slyší vysoké frekvence a zachytí volání ze vzdálenosti 3 až 5 metrů. Následně mohou podle získaných informací upravovat své chování.
Z dřívějších experimentů již víme, že rostliny umí komunikovat například změnou barvy listů, zhořknutím či pachem, který má ostatní informovat třeba o jejich napadení škůdci.
Houby po dešti nejen rostou, ale i mluví:
Komunikaci rostlin zkoumají vědci po celém světě. O tom, jak si povídají houby v laboratorních podmínkách, jsme psali v ABC 10/2022. Tým z japonské Univerzity Tohoku se však vydal z pečlivě připraveného prostředí do reálného světa.
K šesti houbám rostoucím ve shluku uprostřed lesa připojil elektrody, které měřily jejich komunikaci. Výsledky terénních testů ukázaly, že množství elektrických signálů, které si mezi sebou houby předávají, souvisí se změnami teploty a vlhkosti. Výzkum zaměřený na lakovky dvoubarvé zjistil to, že jsou po dešti upovídanější než za sucha. Jde ale o zcela jiný typ komunikace než u keříkových rajčat.
