Těžká je hlava, která nosí korunu. Citát, který se připisuje slavnému anglickému dramatikovi Williamu Shakespearovi, ve skutečnosti říká, že velká moc a vysoký společenský status s sebou nesou neviditelné břemeno starostí, těžkých rozhodnutí a tíhu zodpovědnosti.
Ať už je jeho autorem skutečně Shakespeare nebo někdo jiný, s největší pravděpodobností jej vztahoval pouze a výhradně k lidem. Jenže jak se ukazuje, moc má svou cenu a „korunovaná hlava“ je těžká i u zvířat. Konkrétně u paviánů.
Paviáni bojují o moc
Paviáni jsou pro vědce přitažliví tím, že žijí ve velkých tlupách s jasně danou hierarchií, v níž samci musí o svůj společenský status tvrdě bojovat. A boj o moc zanechává následky – paradoxně zřejmě na těch samcích, kteří jsou v něm úspěšnější.
Evoluční antropoložka Jenny Tungová a její kolegové z americké Duke University už v roce 2021 zkoumali tlupy paviánů babuinů (Papio cynocephalus) žijících v Národním parku Amboseli v Keni. 245 jedincům odebrali vzorky krve a získali z nich vzorky DNA, u kterých sledovali modifikace DNA (metylace DNA), které souvisejí se stárnutím. Výsledky pak porovnali se sociálním statusem a životní historií každého paviána, které znali díky jejich dlouhodobému sledování.
Alfa samci stárnou rychleji
Modifikace DNA vědci přirovnávají k hodinkám, které určují biologický věk jedince. Jejich výzkum ukázal, že samci paviánů, kteří jsou sociálně velmi úspěšní a po společenském žebříčku šplhají rychleji než jiní, stárnou výrazně rychleji než ti s nižším statusem. A pokud se samec z jakýchkoli důvodů na společenském žebříčku propadne, zpomalí se i tempo jeho stárnutí.
Důvod je patrně jednoduchý: Na vrcholu společenského žebříčku je tlačenice. Vysoce postavení samci musí svůj status neustále obhajovat proti ctižádostivcům, kteří se tlačí na jejich místo. Jsou neustále na pozoru, neustále připraveni bojovat, neustále ve stresu. A stárnou rychleji.
Hlavním zdrojem stresu je ochrana samic
Vyšší míru stresu u dominantních samců paviánů babuinů potvrdila i novější loňská studie opět z americké Duke University. Poukázala přitom na jiný zdroj stresu, než jsou bitky mezi samci.
Sledování stresových hormonů glukokortikoidů v jejich trusu ukázalo, že snad ještě víc paviání samce stresují jejich něžnější protějšky. Přesněji řečeno nemalé úsilí najít si samičku a ohlídat si ji před jinými nápadníky.
Dominantní samci, kteří mají v tlupě přednostní právo se pářit, bedlivě sledují, kdy je která samice plodná. V takovém případě ji sledují prakticky na každém kroku, aby se ujistili, že neporodí mláďata nikomu jinému. Samic je hodně a úsilí je ohlídat musí být enormní. Vlastně tak ani není překvapivé, že alfa samci mají hladinu stresových hormonů v průměru o 6 % vyšší než ti ostatní.
Mít moc znamená mít těžkou hlavu
Vliv společenského postavení na míru stresu je poměrně přímočarý. Na sklonku loňského roku však vyšla další studie, podle níž mají vůdčí samci paviánů zřejmě skutečně těžkou hlavu. A to i ve chvílích, kdy zrovna s nikým o moc nebojují nebo nestřeží své samice.
Jihoafričtí paviáni čakma (Papio ursinus) se ve velkých tlupách přesouvají z místa na místo v závislosti na potravních zdrojích. Vůdcem je jediný samec, který má pod sebou několik pobočníků – silných dospělých samců, kteří jsou připraveni v případě potřeby okamžitě nastoupit na jeho místo. Tito elitní samci svému vůdci také pomáhají chránit samice s mláďaty během přesunů za potravou před predátory, především levharty.
Moc rovná se moc špatný spánek
Noci paviáni čakma tráví v relativním bezpečí na stromech nebo skalních vyvýšeninách. U skupinově nocujících zvířat se předpokládá, že výše postavení jedinci spí lépe než ti ze spodních příček společenského žebříčku. Obvykle si totiž zaberou nejbezpečnější, nejpohodlnější a nejlépe chráněná místa.
Když však tým vědců z britské Swansea university vybavil sledovacími obojky skupinu divokých paviánů čakma, vyvstal před nimi zcela jiný obraz. Celá tlupa uléhala ke spánku a vstávala synchronizovaně. Vůdčí samec a jeho „elita“ ale spali kratší dobu a probouzeli se ze spaní častěji než podřízení samci.
Je to vůbec poprvé, kdy vědci prokázali, že společenský status může ovlivnit kvalitu zvířecího spánku. Jestli ale méně kvalitní spánek ovlivňuje zdraví a rozhodovací schopnosti vůdčích paviánů tak, jako je tomu u lidí, zatím nevíme. Zdá se však jisté, že za moc a vysoké společenské postavení se tvrdě platí – a to platí, i když jste náhodou pavián.
