Dravci ve vzduchu - fotili jsme orly!

Dravci ve vzduchu - fotili jsme orly!
Sdílej
 
Vypadá to zdánlivě jednoduše – sednu si do krytu nedaleko mrtvé ryby nastražené na ledě a pak už jen mačkám spoušť. Jenže tak snadné to není – orel je podezíravý a hned tak nepřiletí.

 

Kolem návnady uprostřed rybníka je živo. Havrani se hašteří s kavkami, uhýbají před jako harpuna ostrým zobákem volavky, aby se vzápětí vrátili z opačné strany. Ale pak se nízko nad ledem mihne stín. Dvoumetrové rozpětí křídel, dopředu napřažené pařáty a mohutný zahnutý zoban nenechává nikoho na pochybách. Menší ptáci se rozlétli do stran, dokonce i volavka překotně vyklízí pole. Prudkými máchnutími křídel brzdí a vzápětí přistává na ledě sám král zamrzlého rybníka, náš největší dravec, orel mořský.

 

Dravci se vracejí
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se v zimním období zdržovalo v třeboňské rybniční pánvi i více než 20 orlů mořských. A protože na Třeboňsku stále existovaly vhodné podmínky pro jejich hnízdění, zahájili jihočeští ornitologové a ochránci přírody aktivity, které by jejich původní hnízdiště obnovily. Jednou z nich bylo i zimní přikrmování rybami či jiným, veterinárně nezávadným masem. Dostatek potravy udržel zimující dravce v oblasti po celou zimu až do jarních měsíců, a nejspíš to byla i jedna z hlavních příčin, která vedla ke vzniku jihočeské hnízdní populace v osmdesátých letech minulého století.

 

Vyhřívané kryty
Toto zimní přikrmování bylo samozřejmě vítanou příležitostí pro nás, fotografující ornitology, snažící se „ulovit“ snímek vzácného a plachého dravce. V okolí několika rybníků na Třeboňsku a Budějovicku jsme začali stavět více či méně důmyslné kryty. Ty měly zpočátku podobu hromady smrkových větví či rákosu, později je nahradily masivní prkenné stavby použitelné několik let. A protože mnohahodinové vysedávání v krytu v mraze a bez možnosti pohybu není nic příjemného, brzy došlo i na vytápění. K tomu se dodnes používá plechovka od paštiky s hořícím lihem, která se umístí do většího hrnce a postaví u nohou fotografa. Je to poměrně účinné topení, jen občas v zápalu fotografické vášně někomu ohoří rukáv či kalhoty.

 

Prohlédněte se orla mořského v akci v naší fotogalerii!

 

 

Orel tě vidí
Orel je na rozdíl od ostatních ptáků nesmírně opatrný. Většinou přilétne a usedne na led či louku ve vzdálenosti několika set metrů od předložené návnady a dlouho, často hodinu i více, pozoruje kryt i návnadu. Teprve pak se (možná) začne krátkými přelety nebo chůzí pomalu přibližovat. A po celou tu dobu musí fotograf sedět v krytu zcela bez hnutí, aby orla neodradil. Orel postřehne i sebenepatrnější pohyb či pozměněný vzhled okolí a jakmile se mu něco jen trochu nezdá, raději odlétne hladový. Není proto divu, že na přílet orlů, a především na jejich přiblížení se na potřebnou vzdálenost, musíme obvykle čekat několik dní. A běžně se stává, že se „lov“ – tedy focení orlů – podaří třeba jen jednou za celou zimu. Jakmile ale v krytu nikdo není, orli to hned zjistí a na újedi se shromažďují zcela pravidelně – jako by se nám tím vysmívali.

 

S orlem za zády
O nesmírné opatrnosti orlů mořských jsem se přesvědčil, když jsem na místě, kde jsem dlouhodobě krmil výhradně rybami, položil na sníh mrtvého kormorána. Chtěl jsem získat snímek orlů s jinou potravou než s rybou. Orli toto místo pravidelně navštěvovali, takže se brzy objevil první z nich. Chvíli nad kormoránem kroužil, ale usednout se neodvážil. Nakonec přistál asi deset metrů za mým krytem, tedy mimo dosah mého objektivu. Brzy se objevili další orli a situace se opakovala, postupně si sedali vedle krytu nebo za ním, až jich tam sedělo šest. Nedůvěřivě si kormorána a kolem ležící čerstvé ryby prohlíželi, ale přiblížit se neodvážili a spokojili se se zbytky rybích hlav, které v předchozích dnech roztahali po louce.

 

Představujeme orla mořského

Odborné jméno: Heliaeetus albicilla

Průměrná váha: samice 7 kg, samec 4 kg

Délka těla: 69 - 92 cm

Rozpětí křídel: 2 - 2,45 m

Nejvyšší prokázaný věk: zajetí 42 let, v přírodě 34 let

Potrava: ryby a vodní ptáci, často i mršiny

 

Co jste asi nevěděli...

...orel mořský je u nás původní, poslední hnízdiště ale zanikla v polovině 19. století a až do osmdesátých let minulého stoleí k nám jednotliví ptáci zaletovali jen v zimě

Orel mořský •  Jan Ševčík, Jiří Bohdal

...patří do stejného rodu orlů, jako americký symbol, orel bělohlavý

... orel mořský u nás patří mezi kriticky ohrožené

druhy, v současné době je v České republice evidováno 25 – 30 hnízdních párů

...kořistí orla mořského se stávají většinou ryby o váze 1 – 2 kg, ale unese i rybu vážící 5 – 6 kg (tj. téměř stejně těžkou, jako je on sám)

...pokud loví vodní ptáky, zaměřuje se na jedince, kteří před ním z nějakého důvodu neodletěli a sbírá je při nízkém letu přímo z hladiny

...dospělý jedinec orla mořského má bílá ocasní pera, světeljší hlavu a jasně žlutý zobák. Mladí orli mají na rozdíl od něj tmavý zobák a peří na celém těle hnědé, světle skvrnité

 

 

Kdo je RNDr. Jan Ševčík

RNDr. Jan Ševčík •  Jan Ševčík, Jiří Bohdal

Věk: 59 let

Studia: Přírodovědná fakulta UK

Bydliště: České Budějovice

Zaměstnání: pracovník Správy CHKO Třeboňsko

Stav: ženatý, 2 děti

Záliby: fotografování, cestování

Říká: Fotil jsem v životě ledacos a strávil ve fotografických krytech tisíce hodin. Zážitek, kdy se po několikahodinovém čekání na zamrzlé hladině rybníka mihne stín a v ve vzdálenosti dvacet až třicet metrů od úkrytu neslyšně usedne tento majestátní dravec   patří bezpochyby k těm nejsilnějším.

Autor

Jan Ševčík, Zdena Martinová

 

Články odjinud