NASA samozřejmě má nové projekty, které by měly navázat na éru raketoplánů. Víc než technologie 21. století však připomínají staré dobré Apollo, které dostalo na konci šedesátých let lidi na Měsíc. Naštěstí se doba změnila a dobývání vesmíru už není jen doménou velkých státních organizací.
Soukromé firmy se ženou výš a výš. Jednou z nejúspěšnějších je Scaled Composites, která vyvinula první soukromou kosmickou loď, s níž se můžete vznést na hranici vesmíru. Sto kilometrů nad zem, kde na pár minut zažijete stav beztíže. Ještě ani jednou neletěla s platícími zákazníky, let stojí pár milionů korun, ale přesto má Virgin Galactic, jež vesmírnou leteckou společnost provozuje, několik set objednávek.
Mnohem výš
Pravdou ale zůstává, že sto kilometrů nad zem, to není ve skutečnosti žádný kosmický let. Byť se od téhle výšky stáváte papírově astronautem. Burt Rutan, konstruktér prvních soukromých raketoplánů, to dobře ví a kouká výš. Mnohem výš. Na oběžnou dráhu, kam v současné době létají jen klasické rakety.
Scaled Composites spojila své síly s firmou SpaceX, která se mezi soukromníky dostala s vynášením těles na oběžnou dráhu nejdál. Má v plánu postavit slušnou řádku raket a co nejdříve dostat do vesmíru i člověka. Ovšem postaru. Za ohlušujícího hluku řvoucích raketových motorů, jež se vypětím všech sil derou k obloze. Nešlo by ale vynášet rakety do vesmíru jednodušeji a elegantněji?
Největší letadlo světa
Stačí jim pomoci v těžkých začátcích. Nenutit je bojovat s gravitací od nuly, ani je nenechat se omezovat počasím. Stačí, když raketu necháme startovat o kousek výš, tak o deset kilometrů. Jak to udělat? Vynést ji tam letadlem, ale opravdu velkým letadlem. Vezmete šest motorů z Boeingu 747, přimontujete je na obří dvoutrupý stroj s rozpětím 115 metrů a máte Stratolaunch.
Jeho rozměry překonají nejen fotbalové hřiště, ale i současné největší dopravní letadlo Airbus A380 s rozpětím „jen“ 80 metrů nebo dokonce slavnou „Smrkovou husu“ – obří hydroplán Howarda Hugese a s necelými 100 metry dosud největší letadlo světa. Jediný větší létající stroj byla vzducholoď Hindenburg, která byla dlouhá 245 metrů.
Ale zpět ke Stratolineru. Mezi trupy tohoto kolosu pověsíte upravenou raketu Falcon 9 od firmy SpaceX. Menší a doplněnou stabilizačními křidélky pro řízený let. Šestice motorů zaburácí a stroj se pomalu, avšak elegantně vznese. S klidem vystoupá do výšky deseti kilometrů, což je běžná letová hladina dopravních letadel.
Vzhůru do nekonečna!
Tady, vysoko nad problémy s počasím, zvedne Stratoliner svůj mohutný čumák ke hvězdám, motory zaberou na plný tah a raketa se s cvaknutím odpoutá. Chvíli klesá, stabilizována křidélky, pak z jejího ocasu vyšlehne mohutný plamen a raketa zamíří k obloze. Záhy odpálí druhý stupeň a spočine na oběžné dráze. Na jaké? To si mohou zákazníci určit.
A vypadá to, že jich bude dostatek. Samotná NASA se vyjádřila tak, že by ráda přenechala vcelku jednoduchou dopravu na oběžnou dráhu soukromým firmám a věnovala se náročnějšímu výzkumu a letům daleko za hranice zemské přitažlivosti. První Stratolaunch by se měl experimentálně vznést už v roce 2016. Zatímco u jiných firem bychom o takhle blízkém datu pochybovali, u vítězů X Prize se těšíme. Už jen čtyři roky!
