Pokud v předchozích dílech našeho seriálu Mašinky v ABC, představujících předlohy lokomotiv modelové velikosti N z produkce tehdy východoněmecké firmy PIKO, bylo vždy dohledatelné, jaký stroj stál předlohou, v případě červenostříbrného lokotraktoru se noříme do oblasti dohadů. Tajemný produkt legendárního výrobce ze Sonnebergu se totiž podobá ne jednomu či dvěma, ale hned třem prototypům.
Na koho ten lokotraktor padne...
Rozepisovat se o historii oněch tří lokomotiv by bylo neúměrně dlouhé. Těch kliček, odkladů, předělávek a podobných záležitostí se objevilo tolik, že by z toho vyšel román na pokračování. Spokojme se s konstatováním, že v hledáčku nám uvízly tři typy: T449.0, dále T475.0 a konečně T478.0. Vzhledem k tomu, že to byly mašiny vyrobené v počtu jednoho či dvou kusů, nebylo vůbec lehké dohledat nějakou dokumentaci. V tomhle směru nám velice pomohl server www.prototypy.cz a pan Pavel Strachota, který nám ochotně poskytl snímky. Na zmíněných stránkách se také dočtete o bohaté historii oněch tří typů.
Záhadný návrhář
Už jsme se o tom v našem seriálu zmiňovali – výrobní program podniku PIKO byl velice zvláštní. Stačí vzpomenout na deváté pokračování našeho seriálu a ojědinělou soupravu VT4.12 a podobný případ nás ještě jednou čeká. Otázkou je, zda se v Sonnebergu rozhodli seznámit zájemce o železniční modelářství s raritami nebo, jestli si vybrali určitý typ po stránce vzhledové – lokomotivu se středovou budkou pro strojvůdce. Každopádně šlo o esenci tří prototypů. Barevně nejblíže byl model asi skutečné T478.0, ovšem i T449.0 se svým provedením příliš nevzdalovala.
Mašinka ve starší i novější variantě
V produkci firmy PIKO měl tento lokotraktor katalogové číslo 5/4106 a jeho první verze byla po už představené lětité královně kolejišť V180 druhým počinem německého podniku. Varianta z roku 1966 ještě měla provedení hakkenkuplung, předcházející univerzálnímu řešení od firmy Arnold. Zhruba o dva roky později pak vyprodukovalo PIKO takzvaný StartSet (5/0605) pod názvem Güterzuanlage mit tschechischen Güterzug. Kromě zmíněného lokotraktoru zde byl jeden zavřený, jeden otevřený a konečně kotlový vůz, též zvaný "cisterna". To vše doplněno ovládacím pultíkem, nejdříve z tenkého plastu bílé barvy, později z bytelnějšího materiálu v provedení oranžovém.
Žihadlo na trati
Moje osobní zkušenost s mašinkou, která namísto tradičního označení dle inženýra Kryšpína měla pouze nápis ČSD, byla velice dobrá. V mém vozovém parku byl československý stroj jednoznačně nejrychlejší a upaloval pěkně bystře. Problém tkvěl v tom, že jsem měl starší verzi s "ohrádkovým" spřáhlem, takže počet vagónků, které se za ni daly zapojit, byl poněkud omezený. Po několika letech musela "lokotka" do Brna na opravu a tam se zachovali velmi zajímavě: vyměnili jeden podvozek a ten už měl novější spřáhlo. Takže dnes vlastním také raritu, kterou se jen tak někdo pyšnit nemůže. A po kolejích, byť už jí táhne na půl století, upaluje pořád hodně bystře!
