Když jedete na Kolín kolem Českého Brodu, nemůžete si jich nevšimnout. Dvě červenobílé blikající věže vysílače Liblice B jsou se svými 355 metry nejvyšší stavbou v České republice. V každé z nich jezdí speciální šplhající zdviž na spalovací motor.
Nikam výš už se u nás výtahem nedostanete. Až na vrchol vysílače mu to trvá neuvěřitelných 45 minut. A aby těch „nej“ nebylo málo, tak vězte, že Liblice B byly za svého provozu nejvýkonnějším vysílačem ve střední Evropě.
Liblice zůstávají v minulosti
Vysílání z technicky unikátního vysílače Liblice B o půlnoci na prvního ledna 2022 definitivně skončilo. Šíření signálu na takzvaných středních vlnách (MW, AM), totiž bylo nejen energeticky velmi náročné, ale už dávno neposkytovalo posluchačům takovou zvukovou kvalitu, na kterou jsme zvyklí.
Neumožňovalo dokonce ani stereofonní vysílání, jak je dnes běžné na FM (velmi krátké vlny), při šíření signálu přes DAB (digitální rozhlas) nebo přes internet. Uzavřela se tak jedna epocha rozhlasového vysílání, která začala takřka přesně před 100 lety, 18. května 1923. Až do šedesátých let minulého století byl přitom poslech středních vln celosvětově nejrozšířenějším způsobem, jak se k rozhlasu dostat.
Zděšení a nadšení z rádia
Když v roce 1929 začala u Českého Brodu výstavba prvního vysílače pro šíření signálu rozhlasové stanice Radiojournal, místní se bouřili. Objevili se například názory, že na tehdejší dobu nezvykle vysoké stožáry naruší mraky, změní počasí a připraví zemědělce o vodu.
Svou roli sehrál i fakt, že samotný rozhlas – tedy zvuk šířený okem neviditelnými vlnami – byl tehdy stále ještě horkou novinkou, kterou někteří považovali spíše za kouzlo nebo v horším případě za ďáblovo dílo.
Jakmile však byl vysílač dokončen a na oněch neviditelných vlnách zazněl první klavírní koncert, zavládlo v širokém okolí vysílače naopak nadšení. Díky velké síle signálu si totiž domamohl každý vyrobit improvizované rádio - stačilo zhotovit takzvanou krystalku a s pomocí obyčejného telefonního sluchátka bez jakéhokoliv dalšího elektrického napájení rádio poslouchat.
Výroba takovéhoto improvizovaného rozhlasového přijímače byla velmi jednoduchá a hlavně levná. Dnes zcela obyčejné „rádio“ byl tehdy luxus v ceně několika měsíčních platů.
Čeština byla slyšet i u protinožců
Signál z vysílače se šířil díky takzvaným vyzařovacím lanům napnutým podél obou trojhranných stožárů. V dobách své největší slávy šířily Liblice B signál druhého programu, stanice s názvem Praha, tehdy Československého rozhlasu, neuvěřitelným výkonem 1,5 MW.
To stačilo nejen na pokrytí takřka celé naší země, ale díky odrazům rádiových vln od ionosféry byla čeština za dobrých atmosférických podmínek slyš prakticky kdekoliv na zeměkouli. Vysílač v Liblicích byl tak silný, že nejbližší jemu podobný a na stejné frekvenci mohl být postaven až ve španělském Madridu, aby se zaří zení vzájemně nerušila a k poslucha se dostal co nejčistší signál.
Pozor, basejumper na vysílači!
V roce 2005 se z vrcholu Liblice vysílače pokusil seskočit basejumper. To je parašutista skákající nikoliv z letadla, ale z pevných objektů, jako jsou právě věže nebo třeba mrakodrapy.
Už tak životu nebezpečný kousek se ještě zkomplikoval ve chvíli, kdy skokan kvůli fatální chybě zavadil o jedno z kotevních lan. Měl štěstí. Zůstal na něm viset 270 metrů nad zemí, dokud ho záchranáři s vrtulníkem nesnesli dolů.
Basejumpeři seskočili z pražského mrakodrapu V Tower: Letěli 2,5 vteřiny volným pádem. • Zdroj: gohd.cz
