Zemědělství položilo před 10 000 lety základy naší civilizace. Nebylo to ale jen díky pěstování potravin. Důležité byly také plodiny pro výrobu textilií. Len v Egyptě a Mezopotámii, bavlna v Indii, konopí ve východní Asii – to byly materiály, které lidem umožnily postupně odložit zvířecí kůže a obléknout se do tkaných látek.
Z přírodních vláken se ale vyráběla také lana, sítě či obuv. Během tisíců let se z textilu stalo něco tak všudypřítomného, že nad ním téměř nepřemýšlíme.
Bionika a pletená tkáň
Benedek Tasi z maďarské firmy Allonic nad textilními vlákny přemýšlí prakticky neustále. Vystudoval bioniku, tedy obor propojující biologii s technikou, a došlo mu, že lidská ruka spojuje různé typy tkání, které nápadně připomínají textilní tkaninu.
Tasi dospěl k názoru, že snažit se napodobovat lidské ruce s pomocí kovu, šroubků, plastu a dalších pevných materiálů není ta správná cesta. Místo toho navrhl zcela nový výrobní proces. Jeho základem je 3D tištěná lehká kostra, na kterou speciálně navržený splétací stroj přímo uplete „tkáň“ z vláken.
Robotický prst za pár minut
Když Tasi zjistil, co všechno splétání z textilních vláken umožňuje vytvářet, sám byl příjemně zaskočen. Přímo na kostře je totiž možné uplést pohyblivé struktury s umělými šlachami. Během pár minut tak vznikne třeba krásně pohyblivý robotický prst. Žádné šroubky, mechanické klouby a ložiska, žádné složité sestavování. Spíš to celé trochu připomíná sci-fi jako Pátý element nebo Westworld.
Efektivní výroba bez součástek
Splétané robotické končetiny mají celou řadu výhod oproti klasickým. Zatímco mechanická robotická ruka se skládá ze stovek jednotlivých dílů, splétaná roboruka jejich počet snižuje na pouhý zlomek. Stačí kostra, správná vlákna a splétací stroj. Odpadá složitý dodavatelský řetězec i čekání na díly z druhého konce světa. Výroba je rychlejší, levnější a umožňuje snadné prototypování.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
