Říká se, že „kdo vládne oceánům, vládne světu“. Spojené státy americké proto v minulých desetiletích vybudovaly obrovskou námořní flotilu. Ta brázdila světová moře a oceány a zajišťovala bezpečnost pro všechny ostatní.
Jenže situace se mění, což můžeme každý den vidět ve zprávách. Do popředí se derou nové mocnosti – především Čína, ale také Turecko, Brazílie nebo Indonésie. Každý chce mít v širém modrém oceánu své místo.
Autonomní plavidla šetří náklady
Problém je, že námořní flotila stojí obrovské peníze. Nejen její pořízení, ale i běžný provoz. Menší válečné lodě mají posádky o desítkách, ty větší i stovkách lidí. Na letadlové lodi jich je až pět tisíc – je to takové malé plovoucí město.
Díky pokrokům v umělé inteligenci a robotice teď na scénu přichází nová generace plavidel, která nepotřebují posádku vůbec. Jeden z nejzajímavějších příkladů je Spectre americké firmy Saildrone.
Na první pohled ani nejde poznat, že jde o dron. Saildrone Spectre je totiž dlouhý 52 metrů a váží až 250 tun, což je velikost menší válečné lodě. Rozdíl je v tom, že na palubě nikdo není. Loď řídí počítače a operátoři na dálku, klidně z druhé strany planety.
Hlavní výhoda těchto lodí je jasná: Vydrží na moři extrémně dlouho. Zatímco klasická loď se musí vracet do přístavu kvůli posádce, zásobám nebo odpočinku, autonomní plavidlo může hlídkovat dlouhé týdny i měsíce.
Jak funguje robotický lovec ponorek?
To je klíčové hlavně při sledování ponorek. Moderní ponorky jsou velmi tiché a dokážou se skrývat hluboko pod hladinou – někdy i dlouhé měsíce. Objevit je bývá čím dál těžší.
Spectre proto používá speciální senzory, především sonar. Ten „poslouchá“ zvuky ve vodě a dokáže zachytit i velmi slabé signály. Samotná loď přitom pluje tak tiše, že senzory neruší.
Saildrone Spectre existuje ve více verzích. Jedna z nich má vysoké křídlo, které připomíná plachtu. Pomáhá šetřit energii a umožňuje daleké cesty. Tahle varianta je ideální pro průzkumné mise a sledování.
Druhá verze naopak slouží jako rychlá a nenápadná útočná platforma. Může nést i raketové systémy a s nimi zasáhnout cíl. Autonomní loď tak už neslouží jen jako „oči a uši“, ale může se aktivně zapojit do námořního boje.
Pohon na slunce, vítr i naftu
Vojenský dron Spectre je výjimečný tím, že k pohonu využívá slunce, vítr i dieselový motor. Loď má dvě hřídelové soustavy s duálním elektrickým a dieselovým pohonem.
Téměř bezhlučný elektrický pohon zvládne rychlost 12 uzlů. Když loď potřebuje plout rychleji, nastoupí dieselové motory Caterpillar. Ty ji poženou rychlostí až 27 uzlů s plnou nádrží a 25 tunami nákladu.
Při plavbě rychlostí 25 uzlů s 25 tunami nákladu má Spectre dosah 3 280 námořních mil na klidné vodě a 2 790 námořních mil při silnějších vlnách. Námořní míle odpovídá necelým dvěma kilometrům.
Lopatky lodních šroubů s nastavitelným úhlem náběhu umožňují mimořádně efektivní provoz. Navíc pracují téměř bezhlučně, takže je nepřátelský sonar jen těžko odhalí.
Bezpečný software prověřený oceánem
Saildrone je také první a zatím jediná společnost, která pro svá bezpilotní plavidla – anglicky USV (Unmanned Surface Vehicle) – získala oficiální certifikaci. Ta potvrzuje, že plavidla bezpečně vydrží i ty nejnáročnější podmínky na moři. Získat certifikaci vyžaduje důkladnou kontrolu konstrukce, výroby i provozu každého modelu.
Autonomní software, který řídí Spectre, zdokonalovala společnost Saildrone více než deset let během reálného provozu na moři. Loď dokáže plout podle námořních předpisů, a to ve dne i v noci.
Projekty jako Saildrone ukazují, kam se moderní námořnictví posouvá. V budoucnu budou oceány pravděpodobně plné takových autonomních strojů, které budou spolupracovat s klasickými loděmi.
Nejde ale jen o armádu. Technologie Saildrone už dnes pomáhá vědcům mapovat mořské dno, sledovat počasí nebo studovat změny klimatu.
Další vojenské drony USV ve vývoji:
Seahawk, USX-1 Defiant, ULAQ
O budoucnost námořních operací bez posádky se zajímají armády po celém světě. Americký Seahawk je Spectru nejpodobnější. V roce 2024 přeplul část Tichého oceánu bez jediného člověka na palubě.
USX-1 Defiant je navržen bez jakéhokoli prostoru pro lidi. Díky tomu je celých 55 metrů trupu k dispozici pro výzbroj a senzory. Na moři vydrží až rok. Turecký ULAQ je nejmenší, ale rychlejší a levnější. Nese ostré rakety, zatímco většina amerických plavidel zatím funguje především průzkumně.
