Chléb a hry, to bylo oblíbené heslo římských císařů. Znamenalo, že aby císař mohl v klidu vládnout, bylo třeba poddané nakrmit (chléb) a zabavit (hry). Hry ve starém Římě stejně jako v zapadlých koutech římských provincií nebyly jen tak nějaká sportovní utkání. To, čím se římský lid bavil, byl skutečný boj, často dokonce na život a na smrt, který v arénách předváděli gladiátoři. Byli to otroci, zločinci, váleční zajatci i profesionální bojovníci. Gladiátorské zápasy se ale netýkaly jen lidí. Jejich nevinnými účastníky a oběťmi byla také zvířata.
Zvíře proti člověku
Podle historických pramenů se do římského Kolosea a dalších arén dostávali divocí tuři, sloni, nosorožci, medvědi a kočkovité šelmy. Člověku, který s nimi bojoval – nebo jim byl předhozen – se říkalo bestiarius. Mohl to být odsouzený zločinec, který se provinil obzvlášť těžkým způsobem stejně jako válečný zajatec nebo křesťan v době, kdy byli křesťané Římany pronásledováni.
Tito lidé čelili hladovým a rozdrážděným zvířatům beze zbraně a víc než o zápas šlo o efektní formu kruté veřejné popravy. V pozdějších obdobích se ale z této krvavé podívané vyvinul zvláštní druh gladiátorských zápasů, kde proti sobě bojovaly buď dva různé druhy zvířat, nebo zvíře a bestiarius.
Profíci gladiátoři i císařové
Zápas mezi zvířetem a ozbrojeným a dobře vycvičeným (v Římě zřejmě existovaly i gladiátorské školy, které vyučovaly právě boj se zvířaty) bestiariem byl mnohem vyrovnanější. Někteří gladiátoři se navíc zápasů se zvířaty zúčastňovali zcela dobrovolně ať už pro peníze, nebo pro slávu. Občas takto do arény vstupovali i samotní římští císaři, jako byl Nero nebo Commodus.
O gladiátorských zápasech se zvířaty existuje mnoho historických záznamů, ale jak všichni tušíme, papír snese hodně. Některé údaje tak mohou být nespolehlivé, zkreslené nebo rovnou vymyšlené. To samé platí i o výtvarných uměleckých dílech s touto tematikou. Můžeme tak vůbec věřit tomu, že římští gladiátoři pro potěchu císařů i římského lidu bojovali kupříkladu se lvy?
Zřejmě ano.
Římané v Británii
I v historii platí, že nejlepší důkaz je fyzický důkaz – třeba kostra gladiátora, kterého pokousal lev. Jak už asi tušíte, právě takovou nyní popsali vědci z britské Univerzity v Yorku. V době, kdy Británie byla pod římskou nadvládou, se tomuto městu říkalo Eboracum.
Římané jej založili nejprve jako vojenskou pevnost, z níž se později stalo centrum jejich moci na britských ostrovech. A v takovém zřejmě nemohli chybět ani gladiátoři, kteří nedaleko Yorku dokonce měli své vlastní pohřebiště. Vědci v něm v roce 2010 odkryli kostry 82 mladých mužů.
Bestiarius z Yorku
O tom, že na gladiátorském pohřebišti v Yorku skutečně leží gladiátoři, svědčí jak věk pohřbených, tak i to, že až do smrti byli ve výborné fyzické kondici. Mohli to být i obyčejní vojáci až na to, že mnoho z nich mělo zhojená zranění, která odpovídají tomu, co víme o gladiátorských bojích v arénách.
Jiní svým zraněním podlehli. Mezi těmi šťastnějšími byl zřejmě muž, který žil někdy v roce 200 až 300 našeho letopočtu. Na jeho pánevních kostech je několik prohlubní, které již dříve byly popsány jako možné stopy po zubech nějakého dravého zvířete.
Lví špičáky
Vědci z Univerzity v Yorku nyní pořídili trojrozměrné skeny podezřelých děr v gladiátorově pánvi. Mohli je potom porovnat s těmi, jaké po sobě v kostech ulovených zvířat zanechávají zuby různých druhů predátorů. Závěr? Tento bestiarius se nejpravděpodobněji utkal se lvem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
