Papírová archeologie aneb Historie vystřihovánek v ABC - 16 | Ábíčko.cz

Papírová archeologie aneb Historie vystřihovánek v ABC - 16

Papírová archeologie aneb Historie vystřihovánek v ABC - 16
Sdílej
 
Dnes dokončíme projížďku jubilejním 20. ročníkem ABC (září 1975-srpen 1976). Minule jsme probrali krásnou tvorbu dvojice Pavel Blecha – Richard Vyškovský, nyní nás čekají další, povětšinou známí autoři, ovšem i jména nová.

20. ročník - známé i nové firmy (1975-76)

Václav Šorel a František Kobík, jinak též –ŠOK–, odstartovali svoji 6. sezónu v ABC funkčním modelem házecího kluzáku Luňák vydaném v č. 3/20. Kluzák lze zhotovit dvěma způsoby: jako celopapírový anebo s dřevěným trupem.
Letecký nadšenec V. Šorel patří po léta k propagátorům této velmi sympatické činnosti pro kluky – věnovat se ruční práci při stavbě letounu a pak se s ním vyřádit na čerstvém vzduchu. Anebo si zahrát leteckou hru – viz společenská hra Přelet po trojúhelníku, kterou s F. Kobíkem připravili do č. 12/20. Soutěžící si musí ke hře vystřihnout figurku – malý papírový letounek umístěný na kousku korku.

Vystřihovánku házedla nalezneme také v č. 22/20, ovšem zjevně nejde o dílo dvojice ŠOK. Autor žlutočerveného házedla Kamarád není uveden, mohlo by ale jít o známého dávného autora Vladimíra Procházku.

Dílna ŠOK měla v té době tvůrčí monopol na výrobu modelů kosmické a sci-fi techniky. Když nepočítáme vůbec první vystřihovánku v ABC (Vostok, č. 7/1962) a jeho vkládanou upravenou reedici (č. 2/1964-65), téměř 10 let – od čísla 6/15 (Experimentální raketoplán XD-017 Tortela) až po číslo 20/24 (kosmická slévárna Minos) – se pod modely této tématiky podepisovali jen „ŠOKové“. Za uvedené období připravili celkem 26 těchto modelů. Až v číslech 4-5/25 se do kosmické tématiky „obul“ arch. R. Vyškovský se svým Lunochodem 1. Pak ovšem následovalo dalších 8 modelů dvojice ŠOK resp. Václav Šorel-Jaroslav Velc.
Do čísla 14/20 „Šoci“ připravili model sovětské družice nesoucí československé přístroje Interkosmos 14. Ve vystřihovánce je uveden název Interkosmos 4, ale jde zjevně o chybičku, neboť průvodní text hovoří o čtrnáctce, která byla v té době aktuální (vzlétla v prosinci 1975). Vystřihovánka je jednoduchá, klasicky „ŠOKovsky krabičkovitá“, vhodná pro menší kluky-nadšence. Autoři jako obvykle neuvedli měřítko modelu. Na obrázku vidíte slepený autorský originál modelu Václava Šorela (foto Josef Kropáček).

Foto


Dalším přírůstkem do celkově sympatické série kosmoletů dvojice Šorel-Kobík byla sovětská spojovací družice Molnija (č. 20/20). V nepatrné úpravě vyšla Molnija ještě jednou, v sešitu Déček č. 4 věnovaném kosmickým objektům (listopad 1987). Ve 26. a 27. ročníku pak několik prací F. Kobíka upravil J. Velc a vydal s V. Šorelem pod hlavičkou Muzeum kosmonautiky. Kresba J. Velce je přitom prakticky stejná jako původní výtvory F. Kobíka. Takto překreslená Molnija vyšla v rámci Muzea kosmonautiky v č. 23/26.

V předminulém (14.) pokračování našich toulek papírovou minulostí jsme již zmínili „ŠOKantní“ vystřihovánku koupelny z č. 13/20, která doplnila obývací pokoj a kuchyni z 19. ročníku. Vystřihovánka zabírá 2 strany, zrcadlovou skříňku (díl. č. 15) vylepšíte zasklením hladkým staniolem.

A nyní k další, dnes již pozapomenuté tváři, Ladislavu Müllerovi. Podobně jako pánové ŠOK byli specialisty na kosmickou techniku, byl v té době L. Müller dvorním ábíčkovským tvůrcem historických letadel. Od č. 11/16 po č. 21/20 je tvořil pouze on (celkem 8 modelů za toto období).
Do č. 4/20 nakreslil klasický bitevník z 2. svět. války Hawker Hurricane Mk 1 v měř. cca 1:54 (neuvedeném). Model je nakreslen na 1,5 strany, autorský kód ML- je tentokrát opomenut. Kresba, jak jsme u tohoto autora bohužel zvyklí, postrádá punc fajnovosti a pečlivosti.
Působivěji může vyznít další historický letoun z dílny L. Müllera, dvojplošník BE 2a z r. 1912 (č. 21/20, kód ML-25). Po doplnění výpletů dle návodných kreseb model hodně získá na vzhledu a křehké kráse.
A nyní ze vzduchu do moře. Müllerův hladinový model sovětské ponorky M 200 „Mjesť“ (Pomsta) našli modeláři v přelomovém čísle 9/20 bohatším o listy déček (viz minulý díl našeho povídání). Vrchní část bleděmodré (= kovové) ponorky leží na stylizované hladině; model není složitý, zabírá 1 stránku a je složen z 18 dílů. Vzhled doplňují antény zhotovené z niti.

A z moře hurá na souš. Nejpropracovanějšími modely L. Müllera byly zřejmě automobily. Ač nakresleny v malých měřítkách, všechny včetně nákladních vozů nesou jednu unikátní vlastnost – měly vypracován interiér kabiny. Docela sympaticky tak působí modýlek tehdy rozšířeného osobního vozu Zastava 1100 (odvozeniny Fiatu 128). Vyšel v č. 16/20 a zabírá 1,1 strany. Model je zpracován v měřítku cca 1:40. Okrové autíčko tedy má vybaven interiér, do čehož se pozdější autoři obdobně malých autíček nikdy nepouštěli. SPZ nese kód ML-23-00.
Model osobního vozu nalézáme také v č. 22/20. Představuje se nám nový autor Jaroslav Kašpar se svým ojedinělým dílkem, tehdy vyráběným „bavorákem“, žlutým BMW 2002 Touring. Model není příliš dokonalý, moc se nepodobá elegantním křivkám na černobílé fotografii otištěné u návodu vystřihovánky. Ale budiž, jakýkoli „zápaďácký“ výrobek jsme tehdy velmi baštili. Model je zpracován na 1,3 strany, jeho kresba není bohužel příliš brilantní, připomíná styl L. Müllera. Měřítko není uvedeno – může být kolem 1:30. U SPZ-ky se autor neinspiroval značkou z fotografie, nýbrž číslováním své snad zamýšlené řady modelů – čteme tam JK-00-01. Návodnou kresbou je málo přehledný půdorysný pohled s polovičním řezem.

Tradiční diorámata na startu

Diorámata byla po mnoho let v ABC zhusta využívaným typem vystřihovánek. Ve 20. ročníku nebyla myšlenka prostorových obrázků v ABC nová, připomeňme si prostorovou pohlednici hradu Kost z č. 22/17, mezi prostorové obrázky na hraní můžeme řadit i již zmiňované části bytu z dílny ŠOK (obývací pokoj, kuchyně a koupelna). A v 19. ročníku vyšlo měnitelné dioráma Vojtěcha Kubašty o květnu 1945 v Praze.
Ovšem musely se spojit dvě schopné hlavy (možná tři – ještě Martin Pilný z redakce ABC), aby vzniklo něco nového a zajímavého. RNDr. Josef Beneš, CSc. a výtečný ilustrátor Jaroslav Drahokoupil byli tvůrci nové řady přírodovědných diorámat z pradávných dob. Přinesli do ABC první „klasickou“ konstrukci prostorového obrázku, který sestával ze tří hlavních dílů: prohnutého pozadí přichyceného na krajích k čelnímu rámu, mezi nimiž je ještě jeden díl (vrstva). Pohled na obrázek tak má tři stupně hloubky – nejbližší rám, mezivrstvu a prohnuté pozadí. Druhou klasickou konstrukci vymyslel a do ABC přinesl geniální Přemysl Kubela až o více než 8 let později – prostorový obrázek v krabičce (prvním byla Fénická gaula, č. 19/28).
V čísle 10/20 jsme tedy objevili první nové dioráma J. Beneše a J. Drahokoupila – Střední Evropa v době ledové před 25 000 lety. Dílo této klasické konstrukce zabírá vždy dvojstranu a sestává z výše popsaných tří dílů. Díky jednoduchosti stavby byly tyto vystřihovánky docela oblíbené, jelikož i méně šikovné dítko získalo velmi rychle zajímavou výzdobu pro svůj pokojíček s atraktivní tématikou pravěku či dokonce učitelé neotřelou učební pomůcku – vystřihovánka totiž vždy obsahovala odborný průvodní text dr. Beneše.

V čísle 16/20 nový sympatický nápad pokračuje – je zde dioráma s pohledem do doby, kdy vznikalo hnědé uhlí (před 15-20 milióny let). Text dr. Beneše osvětluje, jak to u nás vypadalo v mladších třetihorách. A do třetice ve 20. ročníku: Střední Evropa v druhohorách (před 150 milióny let) z č. 21/20 – dinosauři jsou tu! (slepení a foto modelu J. Kropáček).
Podobnou konstrukci s prohnutým pozadím použil ve svém ojedinělém diorámatu i známý kreslíř Bohumír (Bob) Rakušan, který nám v č. 19/20 ukázal, jak vypadá kosmodrom – zjevně jde o sovětský Bajkonur. Konstrukce diorámatu je propracovanější než pravěk Beneše a Drahokoupila, dílko sestává nikoli ze tří, ale z pěti dílů, přičemž velká figura kosmonauta ještě více zvětšuje optickou hloubku obrázku (slepení a foto modelu J. Kropáček).
Mezi prostorové obrázky 20. ročníku můžeme zařadit i staročeskou selskou jizbu Blechy a Vyškovského z č. 23-24/20, o které jsme si povídali minule, a při troše dobré vůle i nepatrnou vystřihovánku krovek brouka v č. 12/20, které se nalepí na obrázek s vnitřnostmi tohoto hmyzu, jenž doplňuje přírodovědný článek v časopise. Text je tak doprovozen prostorovým, či spíše rozkladným obrázkem.

Na závěr putování 20. ročníkem malá statistická drobnost: I když v té době již byly vystřihovánky v každém čísle ABC a jako děti jsme si na tuto fantastickou vlastnost ABC rychle zvykli, u čísel 2/20 a 7/20 jsme byli malinko zklamáni – v těchto číslech nejsou žádné vystřihovánky (vyjma vystřihovacích kartiček Atlasu ABC). Podobné zklamání jsme zažili pak už jen jednou, o 8 let později, v č. 7/28. Od té doby usínáme s tím, že vystřihovánky budou v ABC navěky...

Vážení přátelé, ukončili jsme putování prvními dvaceti ročníky časopisu ABC s přihlédnutím na to, co nás na ábíčku vždy bavilo nejvíc – na vystřihovánky. Snažili jsme se, aby text nebyl jen suchým výčtem seznamu vydaných modelů, ale aby pomohl papírovým modelářům, sběratelům a také aby dnešním dětem trochu přiblížil celkovou atmosféru té doby, našeho (Vašeho) dětství a ukázal, jak dlouhá a bohatá byla cesta papírové vystřihovánky u nás a jak se to vlastně přihodilo, že v ábíčku jsou vystřihovánky.
Nyní přerušíme tok textu jdoucí chronologicky ročník za ročníkem. Od příště Vám přineseme portréty některých významných tvůrců vystřihovánek v ABC – půjde o vybrané a doplněné medailony konstruktérů, které vyšly na stránkách časopisu v nedávné minulosti pod názvem Papírová archeologie.
Poté dle Vašeho zájmu a ohlasu zvážíme, zda dále pokračovat v podrobném encyklopedickém povídání, které jsme nyní ukončili na konci 20. ročníku – zda např. podrobně probrat dalších 10 ročníků.

Nashledanou v Muzeu papírových dětských vzpomínek ála ABC se těší,