Po mém přestěhování do městské části Praha 8 před devatenácti lety jsem záhy zjistil, že tutéž poštu Praha 82 na Ládví sdílím s dalším zdejším občanem, Vlastislavem Tomanem. Nebyli jsme sice přímo sousedé, ale poměrná blízkost našich domovů výtečně umožňovala si jednou za čas zajít „na jedno“ a popovídat o společných tématech – o časopise ABC a vystřihovánkách, o nápadech a uvažovaných projektech, o komiksech, knihách, o starých časech, zaniklých i budoucích světech.
Zakladatel časopisu ABC Vlastislav Toman o komiksech • Zdroj: ABC
S kolegou modelářem a sběratelem Josefem Kropáčkem jsme se v těch raných dobách ponořili do hlubšího studia historie vystřihovánek (nejen) v časopise ABC, nazvali jsme se papírovými archeology, a k tomuto bádání jsme nutně potřebovali i autentická svědectví těch nejpovolanějších. Vlastislav Toman, dlouholetý šéfredaktor ábíčka, známý spisovatel sci-fi a autor komiksů, patřil k nejdůležitějším partnerům pro naše rozhovory. Podělil se s námi o řadu cenných informací a v roce 2012 nám napsal úvodní slovo k prvnímu dílu knihy Papírová archeologie.
Nabízel mi sice několikrát tykání („Já jsem Vlastík!“), ale úcta k této osobnosti mi tuto šlechetnou nabídku nedovolovala nikdy plně přijmout. Poznali jsme jej, vzhledem k úctyhodné délce jeho života, až v pozdějším seniorském věku a bylo pro mne vždy neuvěřitelné, že tady popíjím pivko přímo s TÍM Vlastislavem Tomanem, jehož jméno jsem od útlého dětství čítával v tirážích a v komiksech nejoblíbenějšího dětského časopisu (tentýž zvláštní pocit jsem vždy míval i při setkávání s arch. Richardem Vyškovským).
Vnímal jsem ho jako tvůrce-hybatele-manažera. Dokázal psát, vymýšlet nové světy a příběhy, dívat se do budoucnosti a zároveň držet opratě, formu a obsah nejčtenějšího dětského periodika své doby. Těžko říci, co vše musel absolvovat a podstoupit směrem k tehdejší vládě jedné strany a jejím dohlížitelským výborům, jelikož časopis ABC byl prostě pro nás děti dokonalou směsí zábavy, poučení a polytechnických návodů bez ohledu na to, zda kolem běsnil socialistický policejní stát nebo ne.
Vnímal jsem ho jako jednoho z otců-zakladatelů veleoblíbeného ábíčka. Jako organizátora, který díky mezinárodní spolupráci mezi tehdejšími mládežnickými časopisy dostal na stránky ABC vůbec první opravdovou vystřihovánku, kosmickou loď Vostok (1962); který měl kolem sebe schopné lidi a on i jeho redakční tým pak dokázali oslovit a motivovat ke spolupráci další ohromnou řadu přispěvatelů, tvůrců, techniků a vědců.
Vnímal jsem ho jako šéfa s prvorepublikovými základy, jenž dal novou šanci spisovateli Jaroslavu Foglarovi, který vzešel ze stejné předválečné éry a se kterým měl společný cit pro duchaplnou náplň volného času dětí a mládeže. I když žil léta v Praze, byl plzeňským patriotem a rád vzpomínal na dětství a mládí v rodné Plzni. Byl znalcem historie střelných zbraní a přitom měl smysl pro humor.
Myslím, že jeho posledním přáním a úsilím bylo dostat kruanovský svět a Žlutou planetu na novou úroveň, na televizní obrazovky či dokonce na filmové plátno… třeba se tento jeho sen ještě někdy naplní, bohužel již bez svého tvůrce.
V červnu 2005 jsme s Vlastíkem (vlastně s panem Tomanem) a Pepou seděli v hospůdce blízko Kobyliského náměstí, tady v Praze 8. Vytáhl jsem první ábíčko, onen první výtisk z ledna 1957, vtiskl jej do rukou toho, který jej připravoval, a pořídil jeden jediný snímek.
A tak Ti, Vlasto, poprvé tykám až nyní: Vlastíku, Hadži, kapitáne Kočáku, Patricku Coachmane, pevně věřím, že už na nás čekáš na Žluté planetě, že už tam jako správný elektrotechnik a škodovák spravuješ porouchaného kraba, Malého boha, kterého omylem trefil kamenem nějaký mladý Gron-c-ch, a že jsi v té poslední pozemské chvilce v duchu a šťasten zvolal: Oách! Bohové přicházejí!
My, prostí pozemšťané, na Tebe nezapomeneme a děkujeme za vše!
Stanislav Fajkus, www.papirovaarcheologie.cz
