V loňském roce (r. 2025) se Zoo Plzeň vrátila po šestnácti letech k chovu afrických šelmiček, zoril malých. A na jeho konci se tu poprvé v historii českých zoo narodila mláďata. Byl to tak trochu vánoční dárek, ale zoo je představila teprve nyní, kdy už mají za sebou první kritické dny, veterinární kontrolu a čipování.
„V roce 2025 jsme začali chovat v pavilonu Noční Afriky zorily malé. Samce jsme získali z francouzské Zoo Biotropica, samici ze švýcarské Walter Zoo. Chov těchto zvířat je pověstný svou efektivitou, zkrátka když se daří, tak se daří. Naše chovná zvířata byla velmi mladá, ale už na podzim jsme pozorovali opakované páření. Téměř na den přesně jsme tak dokázali vypočítat možný termín porodu," říká kurátorka chovu Kristýna Rothová.
„Očekávali jsme vánoční dárek, nicméně čtyři mláďata chovatelka objevila již 23. prosince. Při odchovu takto početných vrhů běžně dochází ke ztrátám, což se stalo i u nás, kdy jedno mládě uhynulo."
Uníkát v Zoo plzeň: První úspěšný odchov zoril v České republice
Zbylá trojice mláďat se má čile k světu. Ve čtyřech týdnech u nich proběhla první veterinární kontrola, při té se ukázalo, že se jedná o jednoho samce a dvě samice. V osmi týdnech byly mláďatům aplikovány mikročipy.
K chovu zoril malých se plzeňská zoo loni vrátila po 16 letech. Tyto šelmičky chovala v letech 2007 až 2009, tehdy se ale nerozmnožily. V současné době mohou návštěvníci v rámci České republiky vidět zorily malé pouze v plzeňské zoo. Zoo Plzeň je přitom jednou z pouhých šesti evropských institucí, které tento druh chovají. Narozená mláďata tak jsou nejen plzeňským provoodchovem, ale současně i prvním celorepublikovým.
Zorila malá: Vzácná šelma ze Sahary
Zorila malá(Poecilictis lybica, syn. Ictonyx lybicus) je lasicovitá šelma ze severní Afriky. Jejím domovem jsou suché polopouštní oblasti na okrajích Sahary, přičemž jejímu nejsuššímu středu se vyhýbá.
Je to noční živočich, den tráví v úkrytu – buď v noře, kterou si sama vyhrabala, nebo v nějaké puklině či dutině po jiném živočichu. V noci vychází na lov, její hlavní kořistí jsou pouštní ještěři, ale i drobní savci, ptáci a jejich vajíčka a hmyz. V ohrožení se brání podobně jako tchoři nebo skunkové vystřikováním páchnoucí tekutiny. Má proto i podobné kontrastní černobílé zbarvení, které slouží jako výstražné.
