V ABC č. 14 jsme otiskli návod na vytváření krajiny. Dnes navazujeme návodem na osazování liniových tras, které patří při tvorbě krajiny k jedněm z obtížných prvků.
Liniovou trasou je například silnice, železniční trať, tramvajová trať i polní cesta. Z přírodních prvků v krajině je liniovou trasou každá vodoteč, od malého potůčku až po velkou řeku. Každá trasa má své zákonitosti, které je nezbytné respektovat. Výsledný model by měl působit realisticky, tj. odpovídat skutečnosti. Voda například nikdy nepoteče do kopce. Železniční trať musí krajinou procházet plynule, nemůže se lámat. Příliš široká silnice rovněž nepůsobí realisticky atd. Pro realistický vzhled modelu je dobré odpozorovat detaily liniových tras ve svém okolí. Všímejte si, jak je trasa široká, co je vedle a co tam naopak není, jakým způsobem je vyřešen ten či onen detail, jak jsou vzájemně jednotlivé trasy propojeny, jak se kříží atd. Vedení liniových tras je podstatně jednodušší po rovině než ve členitém terénu. Na rovině je možné plynule navazovat přímé a obloukové úseky, vkládat křižovatky podle potřeby. V terénu je vše o mnoho složitější. Je nutné uvažovat se třetím rozměrem - výškou.
Soubor Zákoutí, který byl uveřejněn v minulých číslech, má všechny liniové stavby vedeny po rovině. Navázání na křižovatku tramvajových tratí přímými a obloukovými úseky tratě bylo jednoduché. Složitější již bylo vedení potoka v zářezu v terénu. V tomto pokračování návodu na stavbu krajiny vás seznámíme s jednoduchým postupem při vedení složité dopravní trasy. Nástroje a materiály pro stavbu jsou stejné, jak bylo uvedeno v č. 14/44, navíc si připravte slabší lepenku (např. z krabice od bot) nebo kreslicí čtvrtku. Na obrázcích jsou rozkresleny jednotlivé fáze postupu.
1. Prvním úkonem je rozmyšlení vedení trasy. Připravte si aršíky s přímými a obloukovými úseky trasy a aršík s křižovatkami. V tomto konkrétním případě E3018, E3019 a E3020. Dále si připravte rovnou pracovní desku, na které rozmístíte jednotlivé díly. Ti, kteří ještě nemají představu, mohou vhodnou trasu hledat zkoušením různých variant. Jde o plynulé spojení dvou různě výškově položených bodů.
2. Pokud máte připraveny jednotlivé díly, přilepte je v odpovídajícím pořadí na slabou lepenku nebo čtvrtku. Pod zátěží nechte proschnout.
3. Trasu vystřihněte.
4. Přilepte začátek a konec trasy. Konec vypodložte patřičně vysokým blokem polystyrenu. Jednotlivé body trasy vypodložte polystyrenovými bločky v pořadí uvedeném na obrázku. V polovině délky vypodložte trasu bločkem o poloviční výšce koncového bloku. Vznikající úseky trasy dále dělte na poloviny a podkládejte polystyrenovými bločky. Výšku vloženého bločku spočítáte jednoduchým způsobem: výšku spodního a horního bločku sečtěte a vydělte dvěma. Například 16 mm + 28 mm = 44 mm, 44 mm : 2 = 22 mm. Trasu podkládejte tak dlouho, až nebude patrný její průhyb.
5. Kolem trasy přilepte polystyrenové bloky s hrubými proporcemi budoucí scenérie. Další kroky navazují na postup uvedený v čísle 14/44.
6. Možný příklad výsledného řešení je na obrázku.
Popsaný příklad - serpentiny ve složitém terénu - je určitě velmi obtížná stavba. Stejný postup však platí i pro nejjednodušší případy, třeba vedení přímé trasy do svahu. Obdobný postup lze použít i při umísťování některých přírodních prvků - řeky, říčky, většího potoka ap. Horskou bystřinu, použitou na modelu Zákoutí, je lépe vytvořit opačným způsobem. Nejdříve zformovat terén a do připraveného zářezu, rýhy apod. vlepovat odpovídající úseky potoka (P7003), nebo potok vytvořit temperovými barvami.
Sdílej
4. října 1999 • 01:00 Vyšlo v ABC 20/1999
