Bojím se o naší planetu

Ahoj Mourrisone. Přemýšlel jsem o tom, co nám říkala učitelka a když jsem to poslouchal, tak jsem dostal strach. Paní učitelka říkala, že pokud člověk se takhle bude špatně chovat k přírodě a nebude si vážit to, co má, tak jednou, až bude lidí strašně moc, naši synové, dcery budou bydlet na odpadcích. Přemýšlel jsem, jak tomu zabránit, ale na žádné řešení jsem nepřišel. Já předpokládám, že se této budoucnosti nedá vyhnout. Doufám, že se podaří najít nějaké řešení a nebude to muset takhle dopadnout. Hlavně mi vadí, že někteří lidé si neuvědomují, že toto může nastat. Prosím poraď mi, dělá mi to opravdu hrůzu a strach na to pomyslet. Děkuji za odpověď. Mám ábíčko moc rád, Michal 13 let.

Odpověď

Ahoj Michale, je super, že jsi o slovech paní učitelky přemýšlel. Bohužel má pravdu. Na druhou stranu ale ty patříš do generace, která celou hrozbu může ještě zvrátit. Opravdu tady platí věta – chceš – li něco změnit, začni především u sebe. Dám ti pár tipů, co můžeš dělat už teď, ve svých třinácti letech (je mi jasné, že některé se ti moc líbit nebudou).

- Používej úsporné spotřebiče (poznáš je podle energetického štítku).

- Vypínej spotřebiče.

- Psací stůl měj u okna, abys musel co nejméně svítit.

- Používej úsporné zářivky.

- V zimě si nepřetápěj pokoj, větrej jen krátce a intenzivně.

- Převážně choď pěšky.

- Když už musíš použít dopravou – dej přednost vlaku.

- Třiď odpad.

- Místo plastů a igelitů používej papír, který se dá snadno recyklovat.

- Pokud můžeš, sázej někdy stromy.

- Kupujte s rodiči jen tolik potravin, které opravdu spotřebujete.

Díky moc, že se o záchranu naší planety zajímáš. Mourrison

Sdílej

3. července 2014

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív