Moje problémy s kamarádkami

Ahoj Mourrisone, předplatné ábíčka jsem dostala vloni v listopadu a musím říct, že jsem si ho přímo zamilovala :-) ! A teď už k mému problému, letos v září jsem nastoupila na osmiletý gympl, kde jsem nikoho neznala až na jednu holku (dejme jí jméno Zuzka), s kterou jsem se kamarádil, a byly jsme spolu na dovolené, když jsme byly malé. A tak jsme se spolu skamarádily a sedly si spolu. Postupem času jsem si začala každá hledat další kamarádky, já jsem si našla další dvě kamarádky a mezi nimi byla i spolužačka Zuzky. Zuzka si našla populární hlouček, kde jsem já nezapadala. Poté byla na mě naštvaná, že se s ní nekamarádím a že se kamarádím s tou její ,,bývalou,, spolužačkou (dejme jí jméno Klára), že ani nevím, jaká to je drbna a co jí všechno provedla. Ale já vím, že je to holka mého typu a povahy, sice trošku praštěná, ale to mi nevadí. Od té doby má Zuzka taková období, kdy se se mnou baví a kdy ne. Minulý týden jsem s ní šla sama na oběd a tak jsem čekala, že si i samy sedneme ke stolu v jídelně. Když se nás zeptala Klára, zda si může sednout, tak jsem jí řekla, že bychom si se Zuzkou chtěly popovídat o samotě. Jenže potom přišla její parta kamarádů, ona je pustila si sednout. Jenže mně pak u toho stolu úplně zastínily a já jsem tam jen tak seděla, bylo to hrozné a muselo to být hrozné i pro Kláru. Poté jsem se celý víkend strachovala, zda se se mnou Klára bude vůbec bavit, chtěla jsem jí napsat SMS, ale její rodiče odpovídají na její SMS za ní, takže to by nebylo dobré. Tento týden se se mnou naštěstí bavila, ale pořád narážela na Zuzanu, což se jí ani nedivím. Tento týden jsme se Zuzanou byly zase nejlepší kamarádky, ona si mě vždycky tak obmotá a já ji nedokážu říct NE! Zuzanina maminka se zná s mou maminkou, takže když jsme se jednou nebavily, tak Zuzanina maminka zorganizovala u nich doma nějaké usmiřovací ,,posezení,,. Nakonec to byl výslech u stolu v kuchyni, proč se bavím s Klárou, proč se nebavím se Zuzanou a další podobné otázky. Ten den mi z toho bylo úplně blbě..... Naštěstí moje maminka mi neříká, s kým se mám a nemám bavit, jako Zuzanina. Jsem ráda, že existuje Mourrisonova poradna! Ema 12 let

Odpověď

Ahoj Emo, tedy řeknu ti, že ta vaše trojice – ty, Klára a Zuzana – je docela nevyzpytatelná. Ne nadarmo se říká – ve dvou rada, ve třech zrada. Být tebou – moc bych nekalkulovala a kamarádila se především s těmi, se kterými chceš. Ať se ostatní tváří, jak chtějí. Když se budeš k oběma chovat slušně, nebudeš nikoho urážet a pomlouvat, není důvod s nimi vycházet po zlém. Taky je fajn, že máš maminku, která tě do ničeho nenutí. Jen mě malinko zarazilo, jak píšeš, že si tě Zuzana omotává a ty ji moc neumíš říct NE. Možná by bylo dobré se to naučit. Rozhoduj se vždy podle své vlastní intuice, aby tobě bylo dobře a nenechala ses vmanévrovat do situací, ve kterých se nebudeš cítit hezky. Lidí, kteří umějí alespoň čas od času říci Ne, si ostatní víc váží. Mourrison

Sdílej

25. dubna 2017

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív