Ahoj Mourissi.. jako většina teenagerů v dnešní době si připadám zbytečná, nechtěná. Mám sice kamarády a kluka, se kterým jsem skoro už 16 měsíců, ale i tak si připadám nemilovaná. Možná to začalo doma. Naši se rozvedli, táta si našel novou přítelkyni, která má dvě děti. Oba kluky (6,11 let). Připadá mi, že jsou mnohem, mnohem důležitější než já. A taky to tak asi je. Skoro každej večer brečím, že mě nikdo nemá rád, protože mi to taky nikdo kromě mého přítele neříká. Ve škole mám jedničky, dvojky a občas nějakou tu trojku a mě to nepřipadá dobré. A myslím si, že ani tátovi s tetou. Neříkají mi, že jsem šikovná, že mě mají rádi, že jsem odvedla alespoň dobrou práci. Ve škole se hrozně moc snažím, abych jim udělala alespoň trošku radost, ale ani to nepomáhá. Už nevím, co mám dělat. Říkají mi, že jsem sobecká, ale kdyby věděli, jak moc se obětuju pro ostatní. Pokaždé si říkám, že to bude dobrý, ale opak je pravdou. Je to horší a horší. Nevím, komu si mám postěžovat. Když někam jedeme všichni spolu, tak kluci dělají nepořádek, až se za ně stydím. Táta s tetou mě urážejí nebo říkají, že nedělám tohle nebo tamto, že mi to ve škole moc nejde atd. Vidí na mě jenom to špatné a to vidím už i já na sobě. Potřebovala bych pomoc. Už jsem na dně svých sil. Prosím poraď mi. Co mám dělat, aby mě začali mít rádi a aby si uvědomili, co pro ně dělám?