Ahoj Mourrisone, už několik měsíců se moje teta nebaví se strejdou. Zeptala jsem se jí, co se stalo, protože mi vadilo, jak se na sebe jen hnusně dívaj, hlavně kvůli mým dvěma malým sestřenkám. No a ona si mě vzala k sobě a začala mi našeptávat řeči o tom, že lidé se mění a ať pochopím její chování, když už jsem velká slečna, a nakonec mi řekla, že strejdovi byla nevěrná. Hrozně jsem se na ni naštvala, začala na ni křičet nadávky a nakonec jsem zasyčela: "Nikdy se ke mně už nepřibližuj ty *****!" Byla úplně vyděšená, ještě teď je vidět, že ji moje reakce dost vzala, vyhýbá se mému pohledu a zkouší se se mnou co nejmíň dostat do řeči. Cítím se provinile, ale myslím, že jí to patřilo. :( Jsem celkem klidná a milá holka, ale jednu věc, kterou z celého srdce nenávidím (to slovo neříkám často), je nevěra. Když se o tom dozvěděli máma s tátou, tak mě začali utěšovat, že se to stává často a tak dál a že musím tetě hlavně odpustit. Akorát že já mám pocit, že jí nikdy odpustit nedokážu. Tím, co udělala, málem rozvrátila mým sestřenkám dětství, jenom aby si užila. Je to od ní hnusný a bezohledný. Mám jí odpustit? To si podle mě nezaslouží. A stejně bych jí to nezapomněla. Ale chtěla bych, byla to moje nejoblíbenější teta. Kůsa, 13 let P.S.: Abíčko je nej! :)