Ahoj. Vždycky jsem měla s mou matkou komplikovaný vztah. Nechci „házet vinu“ pouze na ni, ale z větší čísti je to skutečně její problém. Její otec ji vychovával, aby věřila, že je centrem vesmíru a vše se točí kolem ní. Je sobecká, lhostejná, nepříjemná, ráda se hádá a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna… Já po ní bohužel všechny špatné vlastnosti zdědila, ale ona to nevidí… Vlastně ani nevidí svoje špatné vlastnosti, protože je sama pro sebe perfektní. Kdykoliv jí řeknu, že se mnohdy chovám po jejím vzoru, hádá se se mnou a nikdy nesouhlasí. Nikdy si ani nepřipustila možnost, že bych mohla mít pravdu. Je ignorantská, do sebe zahleděná a je úplně jedno, co jí řeknu, protože ona už má všechno vymyšlené po svém a na mých slovech jí vůbec nesejde. Hádky mezi mnou a mou matkou probíhají už… no, od té doby, co jsem se naučila mluvit. Všechno se zhoršilo, když se mi narodila mladší sestra. Máma vždycky říkala, že chce dvě děti, protože jedináčci se neumějí dělit a bývají rozmazlení. Těžko říct, co je na tom pravdy, ale zajímalo by mne, jestli už tenkrát věděla, že své druhé dítě rozmazlí až do nebes. Opravdu, moje sestra má všechno. Nemusí se učit, protože jí to nebaví… nemusí pracovat, protože nechce… může být na počítači, jak dlouho chce prostě proto, že chce… Vychovala z mé sestry nechutnou, línou, neempatickou, lhostejnou a hloupou bytost. Kdykoliv to zmíním, tak se se mnou začne hádat, že to není pravda. Je vlastně jedno, kolik má ségra špatných vlastností, stejně bude vždy tím oblíbenějším dítětem. Také proti mně mou sestru poštvala. Tedy ne, že by mi vadilo, že mě nemá ráda tak příšerná bytost jako má sestra, ale matka tvrdí, že mě mladá nesnáší kvůli mé špatné povaze, což je lež. Tady bych měla asi zmínit, že moje sestra je ve třetí třídě základní školy a nezvládá ani jednoduché učivo první třídy, já jsem v druháku na gymplu a jsem premiantka. To nezmiňuju, abych se pochlubila, ale abych ti přiblížila, jaké hodnoty moje matka uznává. Vždy říká, že je pro ni vzdělání důležitější než cokoliv, ale nechová se podle toho. Nikdy mi neposkytla žádnou mateřskou lásku, ani žádný prchlivý projev náklonnosti. Nikdy nebyla spokojená s ničím, čeho jsem dosáhla… vždy chtěla, abych dosáhla ještě něčeho víc a až se to stalo, nebyla spokojená. Nepamatuju si, že by mě někdy v životě pochválila. Poslední dobou ale přišla s úplně novým druhem šikany – přestala mi vařit. Já fakt nevím, jaké povinnosti mají matky vůči nezletilým dětem, ale řekla bych, že zařizování pravidelného přísunu potravy je jednou z nich. Ona mi tedy přestala vařit a já vlastně ani nevím proč. Aby mi vysvětlila její stanovisko, tak říkala, že se moc často srovnávám se sestrou a tak nemám právo jíst. No ještě abych se s ní nesrovnávala, když moje sestra nedělá nic a je to v pořádku, zatímco já se mnoho hodin denně učím a nedostanu najístJ. Matka ještě k tomu schválně vaří moje nejoblíbenější jídla, aby si ještě víc užila, že mě štve. Přijde mi to lehce sadistické, užívat si zlost vlastní dcera, chápeš… Ale když se zmíním, že tohle její chování a hádekchtivost není normální, tak řekne, že to vlastně já jsem sadistická a nenormální. Vždycky byla moc dobrá v překrucování skutečnosti a faktů. Vždy o mě nalhávala prarodičům nejrůznější blbosti, aby je proti mně poštvala a oni jí samozřejmě slepě věřili, protože je jejich dcera a taky bydlí daleko, takže si nemohli situaci přijet zkontrolovat. Tímhle způsobem moje matka vytvořila v mé rodině povědomí o tom, že jsem vlastně strašně špatný člověk, který si nezaslouží náklonnost, takže jí vděčím za svůj lichotivý titul „černá ovce rodiny“. Žádám tedy o radu, jak navázat s matkou aspoň trochu lepší vztah a taky jak ji přimět, aby začala zase vařit i pro mě. Protože upřímně, tahle situace začíná být opravdu frustrující. Nežádám ji, aby mi vařila nějaké speciality, prostě jen oběd, který vaří pro otce, sebe a sestru rozšíří ještě o jednu porci. Jenže to ona právě na truc nechce udělat. Agáta (16 let)