Odpověď

Ahoj Katko, moc a moc ti děkuji za dopis, kde svými pocity výstižně vyjadřuješ, jak se možná v dětství (a nejen v dětství, ale i během puberty a v dospělosti) cítí asi většina holek a kluků (mužů i žen). Budeš se možná divit, ale pravděpodobně stejné pocity prožívá i tvoje maminka (možná i tatínek) a proto je nevědomky přenesli i na tebe. Většina z nás se bojí být sám sebou. A to hlavně proto, že máme strach, aby nás ostatní měli rádi, aby nás nekritizovali a nesoudili.

Přitom když svým chováním a jednáním nikomu neubližujeme, je naprosto v pořádku a normální, že jsme každý jiný, že každý potřebujeme něco jiného a každý z nás má jiné možnosti a schopnosti.

Je to jako v přírodě – želva a tygr jsou obě zvířata, přitom každý z nich zvládne a umí něco jiného. Pamatuj, že tvůj život je jen a jen tvůj a nikdo jiný ho za tebe žít nebude. Proto žij tak, aby ti bylo dobře. Když rodiče uklízí, nabídni pomoc a řekni, že práci uděláš hned, co si malinko odpočineš, protože právě teď jsi unavená.

Jak se stát režisérkou?

Chceš být režisérkou? Ať se tomu směje třeba celý svět, jdi za tím. Nejdříve začni studovat na gymnáziu a pak zkus FAMU (Filmovou akademii múzických umění). A hlavně si pamatuj to, že se nikdy nezavděčíš všem, ač se budeš snažit sebevíc. To, co jsem ti teď napsal, je velké umění a velká práce. Ale věř mi, že stojí za to se o ni pokusit. Mourrison

Jak přimět rodiče, aby mi více věřili?

Jak se stát dobrým yotuberem?