Bojím se rodičů a máma mi vyhrožuje psychologem

Bojím se rodičů. Už nějakou dobu, vždy když se mě rodiče zeptají na nějakou otázku, která souvisí s tím, jak se cítím, nebo mým názorem, zaseknu se. Stáhne se mi žaludek, zablokuje mi to hlasivky tak, že když mluvím, tak mluvím takovým tím ubrečeným tenkým hlasem, často brečím a třesu se nebo mám tiky. Máma si myslí, že mým mlčením jí jen manipuluju a tak mě za to pořád trestá. Já to ale nedokážu přemoct, nějak se jich bojím a vlastně ani nevím proč. Skoro nic jim neříkám, porušuji jejich zákazy, protože se bojím, co by udělali, kdybych se jich zeptala na daný zákaz. Už vím, že se mě nebojí uhodit, takže se možná i bojím toho. Ale ani ostatním lidem nikdy doopravdy neříkám, jak se cítím, ani nic co se mě nějak osobně týká. Mám s tím velký problém, protože potom se necítím a nejsem sama sebou a tím pádem nemám skoro žádné kamarády. Začala jsem si textovat s někým online, ale bohužel na to máma přišla, když mi zabavila telefon a asi mě čeká tlačítková Nokia. Mám s tím ale fakt velký problém hlavně doma ale zase se bojím jim to říct. Navíc vždy když takhle přestanu mluvit, oba dva na mě jedou proud otázek a to mě dostává do té 'spirály' ještě hlouběji. Navíc máma mi teď vyhrožuje psychologem, což by asi nebyl až tak špatný nápad, kdyby v místnosti nechtěla být se mnou. Vím, že pak neřeknu už vůbec nic. Nevím, co mám dělat. Předem děkuji za odpověď. 13 let

Odpověď

Milá anonymko, je mi opravdu moc líto, jak se doma cítíš. Mezi tebou a rodiči je tzv. komunikační blok (ani oni, ani ty nevíte, jak spolu mluvit), který by bylo dobré odstranit. Jinak se může stále více zvětšovat a nebude v tom dobře vůbec nikomu.

Strach z posychologa?

Nápad maminky zajít k psycholožce je dobrý. Nemusíš mít strach, že by byla maminka přítomná neustále. Možná u první nebo druhé návštěvy, ale pak bude chtít psycholog mluvit jen a jen s tebou. Ty jí/mu hned v úvodu můžeš říct, že bys ráda chodila na sezení sama. Věř, že na to bude respektovat a mamince to vysvětlí.

Hlavně se neboj a nestyď popsat všechno tak, jak jsi to napsala mě. Jak se cítíš, co prožíváš, co tě trápí, bolí a podobně. Různými otázkami a vzpomínkami spolu přijdete na to, kdy pravděpodobně blok vznikl a spolu ho začnete odstraňovat.

Věř, že všechno chce čas a snahu něco změnit. Možná psycholog navrhne návštěvy i mamince, protože i ona by se měla naučit komunikovat s tebou. Ale to neovlivníš. Jediné, co ovlivnit můžeš, je svůj přístup k druhým, takže i k rodičům. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

Bojím se smrti rodičů

Bojím se přiznat rodičům

Sdílej
 
 

Mám ráda kamaráda víc než jako kamaráda, co s tím?

Ahoj Mourrisone, mám jednoho kamaráda, se kterým chodím pořád ven, jsme spolu skoro pořád. Asi před týdnem jsem si uvědomila, že ho mám asi víc ráda než kamaráda a teď nevím, co mám dělat dál. Bude to takový divný s ním zase chodit pořád ven. Co mám dělat, když s ním chci začít chodit. To se mám začít chovat jinak? A jak? Promiň, jestli je ten dopis zmatený. Dík, Zdenka

Jak se stát kosmetičkou?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych být kosmetičkou, ale nevím, na jakou mám jít školu a co všechno musím umět a znát. Poradíš mi, prosím? Dík, Jitka

Co je Nobelova cena a můžu ji získat?

Ahoj Mourrisone, nedávno jsem slyšel v televizi, že někdo získal Nobelovu cenu za mír. Co to vlastně znamená a můžu ji taky někdy získat, když se budu hodně snažit v nějakým oboru? Dík za info. David

Stydím se jít k psychologovi a psychiatrovi

Ahoj Mourrisone, mám nějaký problémy, o kterých tady nechci mluvit, ale máma mě kvůli tomu objednala k psychiatrovi a pak že musím i psychologovi. Strašně se stydím to říct ve třídě, až budu chybět a budou se mě ptát proč. Co jim mám říct?

Jak mám rodině vysvětlit, že mě baví něco jiného?

Ahoj Mourrisone, asi nejsem normální, ale mám pocit, že jsem úplně jiný než můj brácha a rodiče. Oni chtějí pořád někde cestovat, něco objevovat, rádi chodí na túry, dělají všechny možný sporty a mě tohle vůbec, ale opravdu vůbec nebaví. Nejraději si čtu anebo dělám něco na počítači. Ale oni mě pořád nutí být s nimi a já jsem potom otrávenej. Jak jim to mám vysvětlit, že mě baví něco jinýho? Lukáš (14 let)

Jak si mám prosadit, co chci?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych od tebe poradit s takovou jednou věcí. Mám tři nej kamarádky a je nám spolu fakt dobře. Ale je pravda, že jedna věc mě trápí. Vždycky si řekneme, co druhý den podnikneme a pak to děláme. Ještě jsme ale nikdy nedělaly to, co chci já a já nevím, jak si to mám prosadit, nebo jak to mám říct, aby mě taky někdy respektovaly. Díky, Denisa (13 let)

Máma se se mnou chce pořád mazlit a mně je to nepříjemné

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Jsem s mámou sám, protože se naši rozvedli a moje máma se chce se mnou pořád mazlit. Já ji nechci naštvat nebo urazit, ale není mi to příjemný. Taky se bojím, aby jí to nebylo líto, tak to vždycky nějak protrpím. Mám jí říct, že to nemám rád? Aleš, 11 let

Když někdo něco udělá, odskáče to celá třída

Zdravím Mourri, chtěla jsem se zeptat na něco, co mně velice trápí, a myslím, že tohle je to místo, kde mi někdo poradí. Jsem na střední prvním rokem, a moje nová třída se chová hrozně. Zrovna dneska jsme se bavili na třídním groupchatu, kde je i učitel a oni se chovali hrozně, to také není poprvé, vždy když někdo něco udělá, odskáče to celá třída, a dneska v tom group chatu jsme naštvali třídního natolik, že skupinu zrušil, Myslím, že hned v pondělí nás seřve a za pár studentů to jako vždy odskáčou i ti, co za nic nemůžou, a já se na to nemůžu dívat. Mám momentálně vybitý mobil (píšu přes laptop) a nemám u sebe nabíječku, ale hned jak si ho nabiju, třídnímu chci poslat zprávu a omluvit se (já jsem tam nenapsala nic, co by ho mohlo naštvat, ale i tak za ostatní se chci omluvit). Můžeš mi poradit, jak třídu přijmout, aby začala školu a učitele respektovat. Vypadá to tam jak v ZOO a už jsme známí jak nejhorší třída a je mi z toho na blití, jak je mi trapně. Děkuji předem za odpověď. Eliška, 15 let

Mám se plést do sporů spolužáků?

Ahoj Mourrisone, Mohu se samozřejmě mýlit, ale mám pocit, že teď jsem ve fázi svého života, kdy už se ze mě stává člověk, kterým budu už po zbytek svého života. Jakoby že teď se mi už tvoří osobnost, kterou budu mít v dospělosti. Že už nejsem dítě, které si tvoří názory podle jiných, ale spíš uvažuji sama podle sebe. A mám osobnost bojovnice za lidská práva. Ve smyslu, že opravdu už teď hrozně moc pořád lidi obhajuju a hrozně chci spravedlnost. Ne žádná radikální aktivistka, jen prostě to mám v osobnosti, že mi není jedno, jak se lidi k jiným chovají. To je ale zásadní problém v této době na druhým stupni základní školy. Plno šikany, rasistických a nevhodných vtipů a obecně plno hloupých dospívajících. Třeba moji spolužáci furt říkají "n word" a mě to strašně štve. Šikanují mého spolužáka s nadváhou, dělají si srandu a odstrkují kluka, který na ně není dost "maskulinní" nebo co já vím, chovají se hnusně úplně ke všem a mně to nepřijde v pořádku. Kdykoli něco hnusného řeknou nebo napíšou, já jim napíšu, ať už to nedělají. A teď mě hrozně moc lidí nemá rádo za to, že se prý do věci moc pletu a nejsem prostě jako všichni ti ostatní, kteří předstírají, že to je v pořádku. Ten spolužák s nadváhou má seriózní psychický problémy, a ten spolužák, který se chová jako holka je neustále smutný, protože ho odstrkují. Jsem přesvědčena, že je správně se do toho "plést", protože jinak to nemusí dopadnout dobře. Ale co já vím, třeba je lepší se do toho neplést? Prostě opravdu nevím co dělat.

Kamarádka mi řekla, že je nebinární a já nevím, co to je

Ahoj Mourrisone, kamarádka mi včera řekla, že je nebinární a já nevím, co to je a nechci se ztrapnit a ptát se jí. Sylva