Odpověď

Ahoj Viktorko,

moc dobře rozumím, jaké rozporuplné pocity cítíš vůči svojí babičce. Přála by sis mít babičku, ke které se přijdeš pomazlit, postěžovat, popovídat, a ona by tě pak s láskou vyslechla a objala. Zatímco kdykoli k ní teď přijdeš, slyšíš jen nářky, stížnosti a výčitky.

Je pravda, že starší lidé si svoje chování často ani neuvědomují, zvláště pokud žijí sami. Mají menší či větší zdravotní problémy, a kolikrát si myslí, že jsou na tom ze všech nejhůř. Mají pocit, že by jim ostatní členové rodiny měli sloužit a starat se o jejich volný čas.

Co si počít s babičkou?

V každé rodině je samozřejmě zdravé, když tam panuje porozumění a tolerance. I babička si musí uvědomit, že ty neneseš odpovědnost za její prožitý život, stáří a její pocity.

Nejlepší by bylo, kdyby sis s ní mohla v klidu promluvit. Řekni jí upřímně, co tě trápí a co bys chtěla ve vašem vztahu změnit. Zkus s ní mluvit s velkým porozuměním. Možná se babička na začátku urazí (možná si na tebe bude i u rodičů stěžovat), ale věřím, že se nad svým chování zamyslí. Mourrison