Vůbec si nerozumím s tátou
Ahoj Máro, to se často stává mezi otci a dospívajícími syny (stejně jako mezi matkami a dospívajícími dcerami). Začínáte mít svůj vlastní názor, rodič často přestává být váš vzor a idol, začínáte se vůči rodičům vymezovat – a tím vším se zkrátka pomalu začínáte osamostatňovat. Samozřejmě ještě několik let budete žít ve společné domácnosti, ale z rodičů a jejich dětí se pomalu stávají názorově rovnocenné bytosti. Možná by bylo fajn nechat vždy tátovi říct jeho názor, a potom ho poprosit, aby vyslechl zase on tebe. A zdůraznit mu, že tak to zkrátka vidíš ty. Ty se svýma x-letýma očima. Věřím, že za čas budete s tátou zase nejlepšími přáteli. Mourrison