Ahoj Mourrisone, jsem holka a je mi 13 let. Víš, už odmala jsem s holkama moc dobře nevycházela, vždycky jsem totiž nosila klučičí oblečení a hrála si s věcmi, s kterými si hráli kluci, často si mě taky i dodnes lidi pletou s klukem. Nikdy mi to nevadilo, líbí se mi, jaká jsem, i když jsem jiná. Na mojí škole je to ale jinak. Máme totiž rozdělené pracovní činnosti na holky, které jdou do kuchyně vařit a kluky, kteří jdou do dílen. Když jsem řekla, že bych ráda chodila i do dílen, tak se mi jeden spolužák vysmál, že holky patří do kuchyně. Nic jsem si z toho nedělala, ale on to pak udělal víckrát, a už to docela bolelo. Nebo třeba na vybíjené, když jsme hráli spolu holky i kluci dohromady, ani jeden kluk mi nenahrál, i když jsem nestála v rohu a dávala pozor, a do toho mi ještě učitel řekl, že jím mám nějak pomoct. Jenže já nevím, jak když mi to nenahrajou. Já jsem si totiž z kluků nikdy nedělala legraci, že například když jsou kluci, tak jsou hloupí. Přitom můj nejlepší kamarád ve třídě je kluk a bere mě takovou, jaká jsem, lepšího kámoše bych nenašla. Když nad tím tak přemýšlím, tak být holka vůbec není super, říkají, že jste slabá povaha (i mně to řekli), máte menstruaci. Já už nevím, co mám dělat, aby na mě kluci nebyli tak hnusní, já si nevybrala být holkou a někdy bych jí radši ani nebyla. Poradíš mi? Promiň za dlouhý dopis.