Připadám si jako backup friend a nevím, komu můžu důvěřovat

Ahoj Mourrisone. Ve škole je spousta holek, od nás ze třídy mají svojí jednu kamarádku a já si přijdu jako backup friend, pokud víš, co to znamená. Na prvním stupni se vždycky moje kamarádství zlepšilo, pak zhoršilo. Ted jsem už dva roky na druhém stupni a někdy mám lepší období s kamarádkama a někdy ne. Pořád se mi to mění, s kým se bavím a s kým ne. Nemám prostě jednu kamarádku, který bych mohla důvěřovat. Všechny holky od nás ze třídy jsou moc super, ale všechny mají svojí jednu kamarádku, a když zrovna chybí, tak se začnou bavit se mnou. Myslíš, že je chyba ve mně? Jsem extrovert. Bavím se normálně s holkama, ale někdy si přijdu, prostě jako kdybych byla pro ně cizí. Moje sestra to měla úplně stejný jako já. Myslíš, že je to dědičný? Děkuji, anonymka (14let)

Odpověď

Milá anonymko,

ani nevíš, jak moc ti rozumím. Celou základní i střední školu jsem toužil mít nejlepšího kamaráda. Zkrátka někoho, komu se můžu kdykoli svěřit, na koho se můžu kdykoli obrátit, kdo tu bude vždy pro mě. A samozřejmě by to bylo oboustranné – i já bych tady byl kdykoli pro něj.

Nikdy se mi to nepodařilo a stejně jako ty, i já jsem hledal vinu v sobě. Nakonec se mi podařilo najít takového přítele až v dospělosti. Tím ti chci říct, že chyba v žádném případě nemusí být v tobě. Jen jsou zatím ve tvém okolí lidé, kteří nejsou tvoje spřízněné duše.

Nemusíš mít strach, že to tak bude napořád. Pomalu se začneš pohybovat v kolektivech, kde budete mít toho hodně společného (ne jako teď - náhodný třídní výběr). Chovej se pokud možno přirozeně, nikomu se nevnucuj a uvidíš, že ta nejlepší kamarádka na tebe čeká. Stejně jako na tvoji sestru (a neboj, dědičné to není). Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Nejlepší kamarádka se mnou nesouhlasí, jak jí to mám vysvětlit?

Jsem na střední, jak se mám skamarádit s holkou ze základky?

Sdílej

28. dubna 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna