Strašně se bojím, že se nedostanu na vysněný gympl

Dobrý den, chtěla bych poradit. Za pár dní mě čekají přijímačky na SŠ, a mám celkem strach. Vím, že je to normální, a moje výsledky jsou i dobré, z matiky mám 43 bodů a z češtiny 45 a víc. Ale bojím se, že budou letos ty testy těžší. Čj by mi ani tak nevadila, ale bojím se, ať nepokazím matiku. U přijímaček nanečisto byla matika o dost těžší než obvykle, a měla jsem 9 bodů. Strašně se za sebe ještě pořad stydím, i když jsem od té doby udělala velký pokrok, tehdy jsem matiku psala asi na 30-35 bodů. Ale co když letos ta matika skutečně bude těžší? Bojím se, že ji pokazím. Ráda bych slyšela nějaké rady, pokud Vás nějaké napadnou, a nějaká povzbudivá slova by byla určitě taky fajn, ale spíše jako fakta, než věty tipu to bude v pohodě, neboj, protože vím, že je tam šance, že nebude, i když se snažím, aby byla co nejmenší. Můžu teď znít jako tintítko, strašpytel, ale běžně taková nejsem. Jen se bojím, protože se strašně chci dostat na vysněné gymnázium. Ne kvůli ostatním, ale protože já na tu školu hooodně chci. Děkuji předem za odpověď na tento (i když ne záměrně) delší dopis, a přeji Vám hezký den.

Odpověď

Milá anonymko,

moc ti děkuji za velmi otevřený dopis, ve kterém jsi uměla nádherně popsat vše, co prožíváš. Asi ti nemusím připomínat, že v tom nejsi sama.

Je pravda, že spousta kluků a holek berou život takový, jaký je, ale je tu i druhá skupina, která je citlivější, cílevědomější s jasnými představami o své budoucnosti. Máš pravdu, nebudu ti tady psát, že vše dobře dopadne. Jasné je, že to dopadnout dobře může, ale také nemusí (může ti být v době zkoušek nevolno, ve stresu něco zapomenout a podobně).

Jedno je ale jisté, ať to dopadne jakkoli, nikdy nevíš, OPRAVDU NEVÍŠ, jak to ovlivní tvoji budoucnost. Já jsem se například stal Mourrisonem jenom díky tomu, že jsem se nedostal na školu, na kterou jsem dělal a udělal přijímací zkoušku. V danou dobu jsem prožíval zklamání, ale pak se moje cesta začala ubírat jiným směrem, a dneska jsem za to vděčný.

Takže, připravuj se na zkoušky, jak nejlépe sama umíš, pokus se dělat vše proti případnému stresu a s pocitem, že jsi udělala vše, nech všechno ostatní plynout. Moc ti držím palce a budu rád, když mi napíšeš, jak jsi dopadla. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Problém ve škole: Učitelé mi zadávají skupinovou práci s pětkaři

Myslím si, že nám učitelka říká nesmysly. Můžu jí říct můj názor?

Sdílej

7. dubna 2025

Takový menší problém: Nevím, kdo jsem

Ahoj Mourrisone, mám takový menší problém. Nechtěl jsem se o tom s nikým bavit, protože si myslím, že to beru až moc vážně. Nemám vlastní identitu. Chvilku jsem smutný, tajemný a naštvaný, a pak jsem najednou hodně milý nebo se před různými lidmi chovám jinak. Mám hrozně moc koníčků. Nejspíš jsem introvert, ale někdy mluvím až moc. Taky se bojím, že mám nějakou poruchu (měl jsem dost příznaků autismu). Mám sociální potíže a neumím mluvit před lidmi. Taky nesnesu být v prostředí, kde je rušno anebo prostě moc lidí. Nedokážu se nikam začlenit a většinu věcí strašně moc prožívám. Anebo jsou věci, nad kterými bych měl být smutný, ale já nad nimi nehnu prstem. Možná se trochu cítím, jako bych neměl nikoho rád. Když se moji kámoši baví o lidech, kteří se jim líbí, já je nechápu, a předstírám, že se mi taky líbí. Nejspíš jsem se až moc rozepsal, a nevím, jestli mi je pomoci, ale doufám, že by se dalo vyřešit alespoň to, kdo jsem nebo kým bych měl být, protože já už opravdu nevím, jak sám sebe najít. Přeji hezký den a předem děkuji za odpověď. Anonym

Co mám dělat? Kamarádi si plánují akce, a mně nic neřeknou

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych poradit, co dělat. Ve škole jsem se asi před rokem skamarádila s Luckou a ta mě přivedla do její skupinky kamarádů. Měla jsem pocit, že si s nimi celkem rozumím, ale teď mám pocit, že mě asi nemají moc rádi. Pořád si beze mě plánují akce nebo spolu chodí ven. Já se o tom většinou dozvím až potom. Ze začátku jsem to chápala, protože jsem nová a ještě mě tolik neznají, ale teď už to bude rok a skoro nic se nezměnilo. Když jsme měli třídní focení, tak jsme mohli udělat i skupinové fotky, ale nechtěli mě tam (Lucka si pak se mnou dala fotku ve dvojici a taky jí bylo líto, že mě nechtěli.) Dneska jsem se dozvěděla, že spolu šli před týdnem do kina. Teď bude mít Lucka narozeniny a já se s nimi chtěla poradit, co jí koupit (Lucka mi řekla, že všechny věci, co by chtěla, už řekla jim), ale řekli mi, že už byli všichni spolu na nákupu a dárky mají a už je nic nenapadá. Když se s nimi bavím ve třídě, tak si se mnou klidně povídají, ale většinou nechtějí ve volném čase. Mám se přestat snažit se s nimi sblížit? Nechci, aby si Lucka musela vybírat mezi nimi a mnou (a taky se trochu bojím, že by si vybrala je.) Promiň za tak dlouhou zprávu.

Mourrisonova poradna