Když nehybně sedí na listu bromélie, vypadají jako nějaká křiklavě zbarvená ozdoba z umělé hmoty. Ale jsou živé, obratně šplhají a skáčou ve větvích křovin a stromů jiho- a středoamerických tropických lesů.
Přestože jsou maličké, většinou měří dva až tři centimetry a největší druhy sotva pět, a jsou tak nápadné, vůbec nejsou snadnou kořistí. Jejich křiklavé barvy totiž varují (je to tzv. výstražné zbarvení), že je žabka nepoživatelná.
Co nepoživatelná! Leckterá z nich je i prudce jedovatá! Vylučují totiž z pokožky sekret (jeho hlavní složkou jsou chemické sloučeniny ze skupiny lipofilních alkaloidů), který může ochromit, nebo dokonce zabít i tak velkého živočicha, jako je třeba vačice.
Místní indiáni využívali jed těchto žab k výrobě otrávených šípů, proto se jim v mnoha jazycích říká "šípové žáby". U nás jsou známé pod jménem dendrobátky (patří do čeledi Dendrobatidae), novější jejich pojmenování je pralesničky.
