Laboratoř evoluce: Sladkovodní moře

Laboratoř evoluce: Sladkovodní moře
Sdílej
 
Pestré rybky víří kolem útesu. Voda je tak čistá, že by se dala pít. A ona se také pít dá. Nejsme totiž v moři, ale v jezeře Tanganika. Zdejší ryby patří k zázrakům evoluce.

 

Mocné geologické síly, které pomalu trhají africký kontinent na dvě části, vytvářejí africkou příkopovou propadlinu. Zatím ještě Afriku nerozdělily na dva kontinenty oddělené mořem. „Pouze“ nejhlubší místa příkopu zalévá sladká voda a vznikají tu obří jezera dlouhá stovky kilometrů a hluboká často více než kilometr. Jedná se vlastně o malá sladkovodní moře s příbojovou zónou i neprostupnými hlubinami.

Podobnost s mořem ještě zvyšují sladkovodní krabi, kterých v jezerech žije několik druhů. Nebo jezerní kobra, která se v mnohém podobá mořským hadům, i když ještě dokáže žít i na souši jako naše vodní užovky.

Starší Tanganika

Jezero Tanganika je staré asi deset milionů let. Při jeho vzniku se do něho z okolních potoků dostalo jen několik málo – a možná že pouze jediný – druhů ryb patřících k cichlidám. Potomci těchto příchozích pak osídlili celé obrovské jezero a všechna prostředí, které jim nabídlo. Za miliony let se tak zde vyvinuly cichlidy, které táhnou v hejnech volnou vodou podobně jako v moři sledi nebo sardinky a další, jež jsou přizpůsobeny životu v hloubkách. Mají velké oči a tlamy. Většina těchto ryb však žije na pobřežních skalách a živí se nánosy řas, které v průhledné vodě a silném slunečním svitu tropického slunce rychle rostou.

Mladší bratr Malawi

Sousední jezero Malawi je o hodně mladší. Jeho stáří se odhaduje na milion let. Když tato propast vznikla a začala se plnit vodou, scénář z Tanganiky se opakoval. Do vznikajícího jezera se opět dostalo jen několik málo rybích druhů, nejspíše říčním spojením se starší Tanganikou. Tito kolonizátoři opět osídlili všechna prostředí, která jezero poskytovalo. Vyvinuly se tak v krátké době stovky nových druhů. Některé vznikají dodnes, doslova před očima badatelů.  Přispívá k tomu i to, že jezera mají strmé skalnaté břehy oddělené písečnými plochami.

Popraskané balvany a kamenitá suť se spoustou úkrytů tvoří vlastně jakousi alternativu k mořským korálovým útesům. Také kolem těchto skal vzniká pestré společenství ryb, které se raději z dosahu jeho ochrany nevzdalují. Lehce pak na jednotlivých skaliscích vznikají barevné mutace a z nich nové druhy.

Vzniku nových druhů napomáhá i složitý sociální život afrických cichlid, stačí například malé vylepšení při přípravě třecího místa, které „vynalezla“ část populace a druh se rozdělí.

Dům v ulitě nebo v tlamě

Evoluční tlak na zdejší ryby je extrémní, aby jejich mláďata přežila, vyvinuly si několik zajímavých strategií. Z původní cichlidí koncepce, kdy se oba rodiče o jikry a mláďata starají a brání je před útočníky, se některé druhy dostaly až k vytváření kolonií příbuzných jedinců, kdy mláďata brání i jejich starší sourozence.

Sutě a skaliska sice poskytují poměrně dost příležitostí k úkrytům pro jikry a potěr, ale to nestačí. Některé ryby proto začaly jako úkryty pro svá mláďata používat prázdné ulity velkých jezerních šneků. Takovou ulitu přemístí na vhodné místo, tam do ní samička naklade jikry a společně se samcem střeží její vchod.

Asi nejzajímavější a také nejznámějším přizpůsobením cichlid velkých afrických jezer je však schopnost přechovávat jikry a mláďata v tlamce. Obvyklý model tohoto chování je takový, že po vytření vezme samice jikry, které jsou nezvykle velké, do tlamy a tam se zhruba po týdnu vylíhnou malá bezmocná mláďata. Ta jsou schována u matky ještě další dva až čtyři týdny, aby nakonec její tlamku opustila už jako plně vyvinuté malé rybky. Protože samice během doby, po kterou přechovává mláďata v tlamce, nemůže pořádně (nebo vůbec) přijímat potravu, u některých druhů cichlid vznikla střídavá péče, kdy se o mladé ve vaku stará i samec. To ale není moc časté.

Sumec kukačka

Do jezer se nakonec kromě cichlid dostaly i jiné skupiny ryb. Zajímaví jsou hlavně sumci a jejich soužití s cichlidami. Také sumci musí v přerybněných jezerech řešit problém, jak zajistit, aby jejich jikry nebo malá mláďata někdo nesežral. Problém je to hlavně pro malé druhy, které by potomky jen těžko uhájili. Někteří – říká se kukaččí sumci (správněji peřovci kukaččí) – na to šli docela mazaně. Když vidí párek tlamovců, kteří se vytírají, nenápadně se k nim přiblíží a snesou několik jiker tak šikovně, že je samice cichlidy také posbírá do svého vaku. Mláďata sumců se pak vylíhnou dříve než malí tlamovci a během vývoje v tlamce macechy své nevlastní sourozence požírají. Nakonec, když pak chce cichlida vypustit mláďata, vyplave jí z tlamky jen několik malých vypasených sumečků.

Jiný druh sumce je zase dostatečně velký, aby si svá mláďata před ostatními obyvateli jezera uhlídal sám. Tady zase naopak cichlidy využívají příležitost, a když vidí pár velkých sumců hlídající své jikry nebo mláďata, rychle do blízkosti jeho hnízda vypustí mladé. Malé cichlidky jsou tak chráněny spolu se sumčím potěrem před ostatními dravci a zároveň si mohou při troše štěstí i přilepšit na potěru svých pěstounů. Velcí sumci si cichlidek nevšímají. Jsou pro ně příliš malé. Není divu, že zdejší ryby biology tak zajímají!



Rybáři s harpunou: Přepište si učebnice zoologie

Rybáři s harpunou: Přepište si učebnice zoologie

Extrémní rybaření skokem z vrtulníku

Extrémní rybaření skokem z vrtulníku

Pohled do pravěku: Největší dravá ryba všech dob

Pohled do pravěku: Největší dravá ryba všech dob

Klíčová slova:
evoluce, rybar