Pavouci známí jako běžníci svou kořist neloví do sítí jako křižáci, ani ji nepronásledují jako lovčíci nebo slíďáci, ani na ni nelíčí pasti jako sklípkani. Přepadají ji ze zálohy.
K přepadům ze zálohy potřebují být na místě, kde je největší pravděpodobnost častého výskytu hmyzu, a musí být neviditelní. Běžníci obojí splňují dokonale – nejčastěji číhají na květech, kam přilétají včely a další hmyz přilákaný nektarem a neviditelnost řeší tak, že svou barvu přizpůsobí barvě květu.
Na žlutém květu proto číhá žlutý pavouk, na bílém bílý, na zeleném stonku či lístku zelený. Barevná proměna není moc rychlá, pavoukovi trvá i celý den, než změní barvu, výsledek ale stojí zato. Podívejte se, jak dokonale splývá bílý běžník s bílým květem a žlutý (stejného druhu) s květem žlutým.
GALERIE: Další barevná přizpůsobení
