Rejnoci na mazlení: Kousek Rudého moře v ZOO Zlín

Rejnoci na mazlení: Kousek Rudého moře v ZOO Zlín
Sdílej
 
Mělké vody Rudého moře jsou plné života. Pro milovníky přírody je ale trošku z ruky. Malý kousek ho však můžete vidět i v naší republice.

 

 

Zátoku rejnoků, jak se neobvyklý pavilon představující život v Rudém moři jmenuje, najdete v ZOO Zlín, která ve skutečnosti není přímo ve Zlíně, ale v nedaleké Lešné. Hned po příchodu do pavilonu si musíte nejprve důkladně umýt ruce a sundat z nich všechny ozdoby – prstýnky, náramky, hodinky. Teprve poté si v případě zájmu můžete zakoupit krabičku mořských dobrot – krevet, chobotniček a kousků ryb. Rejnoci už totiž nedočkavě čekají na krmení, ale možná i na pohlazení.

Víte, co je siba?

Do zlínské zoo jsme se vydali na začátku ledna. Venku křupal zmrzlý sníh, ale u bazénu bylo příjemné teplo. Ve vodě se nedočkavě proháněly hlavní hvězdy dne, kvůli kterým jsme sem přijeli: Devatenáct rejnoků s neobvyklým jménem siba ománská. Stejně jako v přírodě s nimi v bazénu žijí i dva pyskouni rozpůlení (Labroides dimidiatus), drobné korálové rybky, které se starají o čistotu pokožky rejnoků. Abych si rejnoky užila a prohlédla zblízka, dostala jsem od chovatelů krabičku s krmením. Téměř metrové paryby se přihnaly k okraji nádrže za mohutného plácání ploutví, vyskakování a cákání. Trošku jsem zaváhala. Jsou to přece jen příbuzní žraloků, a ti jak známo mají velice ostré zuby.

 

Video:

První den s rejnoky

První den s rejnoky

Podmořský vysavač

Rejnoci jsou naštěstí jiní, jejich tlamy na spodní straně hlavy fungují spíš jako vysavač. Místo zubů mají jemně pilovitý okraj tlamy, který jim pomáhá potravu sbírat a seškrabovat ze dna. Není proto důvod k obavám, zatím prý ještě nikoho nezranili. Nakláním se tedy přes okraj a podávám dychtivým tlamám sousto za soustem. Ploutve plácají o hladinu a za chvilku jsem tak mokrá, že mi slaná voda kape i z vlasů. Hladím jemnou hladkou kůži na hřbetě rejnoků a zdá se mi, že si to užívají stejně jako krmení. Každý den prý spořádají asi 4 kg potravy – část dostanou od návštěvníků, zbytek jim doplní ošetřovatelé.

Jediní v Evropě

Nápad vybudovat pavilon s rejnoky se zrodil v hlavě ředitele zoo Romana Horského. První inspirací byly přírodovědné dokumenty, které ukazovaly, jak jsou rejnoci zvědaví a přátelští vůči potápěčům. Definitivě se Roman rozhodl po návštěvě několika amerických zoo, kde viděl podobné, i když venkovní nádrže s rejnoky na vlastní oči. Od nápadu k realizaci pak nebylo daleko – zbývalo jen vyřešit asi tak milion technických problémů. Podobné zařízení a navíc v této velikosti totiž nikde v Evropě neexistuje.

 

Technické podzemí

Chovná nádrž není pravé mořské akvárium, do kterého se návštěvníci dívají z boku přes sklo, ale bazén ve tvaru vlny. Je obrovský, obsahuje přibližně 110 m3 neustále proudící vody (1 m3 je 1000 litrů), další mořská voda pak je v podzemních zásobnících a v karanténní nádrži. Vodu není potřeba ohřívat, rejnokům se nejlépe daří při teplotě 23-24 °C. O to důkladněji je však nutné dbát na její čistotu.

Každý je jiný

Celý pavilon, který vznikl přestavbou bývalého pavilonu opic, je zatím takříkajíc „v záběhu“. Otevřen byl vloni na podzim, ale zatím se zdá, že všechno funguje tak, jak má. Rejnoci jsou zdraví, aktivní a přátelští. Rychle si zvykli na ruch kolem nádrže i na to, že z rukou cizích lidí naklánějících se přes okraj padají chutná sousta. A co mě překvapilo nejvíc – každý je prý jiný! Ošetřovatelé je od sebe rozeznávají podle tvarů ploutví, skvrn na těle a dalších drobných znaků.

 

 

Neviditelné křídlo

Neviditelné křídlo

Rychlejší než smrt: Chobotnice na souši dostala kraba

Rychlejší než smrt: Chobotnice na souši dostala kraba

Vikingové a jejich ženy: Miláčku, nezajedeme vypálit vesnici?

Vikingové a jejich ženy: Miláčku, nezajedeme vypálit vesnici?

Klíčová slova:
rejnok, more
 

Články odjinud