Pro některé druhy tuleňů jsou takřka výlučnou kořistí ryby. K jejich lovu jsou dokonale vybaveni zrakem, čichem i svými plaveckými schopnostmi. Ale ne vždy se namáhají ryby pronásledovat. Záleží na tom, jakým druhům dávají přednost.
Placatá kořist
Výlučně rybožravý je tuleň obecný (Phoca vitulina), který obývá chladné pobřežní vody celé severní polokoule. Loví středně velké ryby, jako jsou sledi nebo tresky, ale jeho nejčastější kořistí jsou platýsi. Jenže platýs není obvyklá ryba. Jak jeho jméno napovídá, je placatý. A většinu času tráví vleže na boku zahrabaný v písku nebo v bahně dna. Jen oči vyhlížejí ven. Zahrabaný platýs je tak prakticky neviditelný.
Líné ryby
„Neviditelné“ platýse si tuleni velmi oblíbili – tvoří až 70 % všech jejich úlovků. Dosud se vědci domnívali, že tuleni vnímají vlnění vody, které platýsi způsobují při plavání. Pokud by to tak bylo, měl by tuleň šanci najít platýse jen ve chvíli, kdy se přesouvá od jednoho úkrytu k druhému. Jenže platýsi se k plavání hned tak neodhodlají, a přesto tuleni nehladovějí. Vidí snad přes vrstvu písku?
Pokusní tuleni
Záhadu nedávno vyřešili vědci z roztocké univerzity v Německu. Napadlo je, že by tuleni mohli vnímat nepatrné vibrace vody způsobené dýcháním ryb. Aby svou teorii ověřili, vycvičili v Baltském moři tři samce tuleňů obecných k hledání „umělých platýsů“. Byly to trysky, z nichž proudila voda stejnou silou a ve stejném úhlu, jako proudí ze žaber platýsů při dýchání. Osm trysek vědci rozmístili v prostoru ohraničeném sítěmi a sledovali, jak úspěšně je tuleni budou „lovit“.
Hra na slepou bábu
Při sérii pokusů vědci otevírali vždy jen některé z trysek a zjišťovali, zda k nim tuleni zamíří. Polovinu pokusů přitom tuleni absolvovali poslepu, se speciální maskou přes oči, druhou polovinu viděli normálně. Výsledky se nelišily – tuleni zamířili přímo ke zdroji proudění vody. Teprve když jim vědci zakryli i hmatové vousy, tuleni pohořeli. Nepodařilo se jim najít ani jednu trysku, naopak začali zmatkovat a obvykle zamířili vzhůru k hladině.
Snadná kořist
Vědci celou situaci přirovnali k hororovému filmu – aby se platýs ukryl před svým úhlavním nepřítelem, musel by přestat dýchat. Ale jak se zdá, tuto taktiku ještě neobjevil. Přestože díky očím vystrčeným nad povrch dna blížícího se tuleně vidí, spoléhá na své maskování a nepředpokládá, že bude objeven. Pro tuleně jsou tak platýsi snadnou kořistí, za kterou se nemusejí honit.
Tuleň nebo lachtan?
Tuleni jsou šelmy (řád Carnivora) přizpůsobené životu ve vodě. Z 18 současných druhů pět obývá pobřeží jižních moří, ostatní žijí na severní polokouli. Nejzajímavější z nich najdete níže.
Spolu s lachtany a mroži tvoří tuleni samostatnou skupinu ploutvonožců. Ale zatímco mrože s tuleni nikdo nezamění, s lachtany si je leckdo plete. Přesto je lze od sebe dobře odlišit.
Nejnápadnějším znakem jsou uši. Lachtani mají viditelné ušní boltce, hlavy tuleňů je postrádají a jsou oblé, zploštělé, aby kladly co nejmenší odpor vodě při plavání.
Odlišná je stavba končetin a tím i způsob pohybu. Tuleni jsou spolu s delfíny považováni za nejlepší plavce mezi savci, ale platí za to daň na souši: Mají kratší přední končetiny a zadní nemohou jako lachtani podsunout pod tělo. A tak se na rozdíl od lachtanů na břehu jen neohrabaně plazí.
Nejzajímavější druhy tuleňů
Tuleň krabožravý
(Lobodon carcinophagus)
- Antarktida
- Navzdory svému jménu se neživí kraby ale antarktickým krilem. Ze všech tuleňů se odvažuje nejdál na pevninu, byl nalezen až 100 km daleko od vody a ve výškách 1000 m nad mořem.
Tuleň leopardí
(Hydrurga leptonyx)
- Antarktida
- Loví menší druhy tuleňů a jejich mláďata, jeho hlavní potravou jsou však tučňáci. Má na svědomí i několik útoků na lidi (obvykle vědce, rekreačních potápěčů se v Antarktidě moc nevyskytuje).
Rypouš sloní
(Mirounga leonina)
- Jižní Amerika
- Největší druh tuleně, samci váží až 4 tuny a mohou měřit k šesti metrům. Je také nejlepším potápěčem mezi ploutvonožci, zaznamenaný rekordní ponor je přes 2000 m. V těchto hloubkách loví ryby a hlavonožce.
Tuleň středomořský
(Monachus monachus)
- Středozemní moře
- Jeden z nejohroženějších druhů. Vědci odhadují, že dnes žije v několika roztroušených populacích posledních asi 700 jedinců.
Tuleň bajkalský
(Pusa sibirica)
- Bajkal
- Jeden z nejmenších druhů (délka jen něco přes metr), zároveň jediný sladkovodní druh.
Tuleň grónský
(Pagophilus groenlandicus)
- Severní Atlantik, Severní ledový oceán
- Se svou stříbrnou srstí s černými skvrnami patří k nejpestřejším tuleňům. Migruje na vzdálenosti až 4500 km.
Tuleň pruhovaný
(Histriophoca fasciata)
- Polární vody Tichého oceánu
- Nejpestřejším druh. V období rozmnožování se shromažďuje na ledových krách a pobřežních ledovcích, v létě žije v otevřeném oceánu.
Tuleň vousatý
(Erignathus barbatus)
- Severní ledový oceán
- Nejdelší vousy ze všech druhů! Využívá je stejně jako tuleň obecný, tedy k hledání potravy v bahně dna. Loví hlavně škeble a hlavonožce.
Čepcol hřebenatý
(Cystophora cristata)
- severní Atlantik
- Samci mají velký zářivě červený nafukovací vak, který jim sahá až přes oko a nozdry. Za kořistí – drobnými rybami a krilem - se potápí do hloubek až 600 m. Pod vodou vydrží přes půl hodiny.
