Strakatí vs. jednobarevní: Barvu koní určovala móda

Strakatí vs. jednobarevní: Barvu koní určovala móda
Sdílej
 
Někomu se líbí jako uhel černí lesklí vraníci, jiný dává přednost běloušům. Dávní chovatelé koní nebyli jiní.

 

Kůň zdomácněl asi před 5500 lety. Jakmile k tomu došlo, začali lidé koně šlechtit tak, aby měli určité vlastnosti, které jim vyhovovaly. Mohla to být krotká povaha, pohodlný chod, větší velikost a samozřejmě také barva.

Geny pro barvy

Divocí předkové domácích koní mívali jen tři barvy – hnědou, šedou a plavou. Jakou srst měli jejich domestikovaní potomci, víme díky moderním genetickým metodám. Barva koně vždy závisí na kombinaci jeho genů. Vědci tyto kombinace umí dohledat i v DNA koní, kteří zahynuli před tisíci lety. Potřebují k tomu však jejich pozůstatky, které se dochovaly na archeologických nalezištích.

Appaloosa se zbarvením typu leopard •  iStock

Důležitá móda

Výzkum genetického materiálu víc než 200 dávných domácích koní dokázal, jak moc byla barva pro naše předky důležitá – důležitější než u kteréhokoliv jiného domácího zvířete. Důvod je jednoduchý: Kůň byl cenné zvíře a musel svého jezdce či majitele koňského spřežení patřičně reprezentovat.

14 barev

Krátce po zdomácnění se koně chovali v pouhých šesti různých barvách, z nichž tři si přinesli ještě z dob před domestikací. Už v době bronzové (2700 – 900 let př. n. l.) a železné (900 př. n. l. až 400 n. l.) se však tento počet zvýšil na devět barevných variant. Do konce středověku pak přibylo pět dalších barev. A jejich obliba se v průběhu času měnila. 

Fríský sportovní kůň vznikl křížením fríského koně s teplokrevníky •  iStock

Snadný terč

Nejstarší domácí koně byli na rozdíl od těch divokých skvrnití nebo měli srst zesvětlenou. Důvody byly nejspíš praktické: Strakatí nebo zesvětlení koně byli i z dálky dobře rozeznatelní mezi divokými koňmi v původních barvách. Jejich obliba trvala až do středověku, kdy se po objevu luku s dalekým dostřelem nápadnost koní změnila v nevýhodu. Zejména strakatý kůň byl snadným terčem. Také odpadla nutnost odlišit domácí koně od divokých předků, kteří mezitím vyhynuli.

Jezdci apokalypsy

Přibližně na konci prvního století našeho letopočtu získala barva koní náboženský význam. Stojí za ním obraz znázorňující biblickou scénu z knihy Zjevení svatého Jana, Čtyři jezdce apokalypsy. Každý z nich jede na jinak zbarveném koni, což má symbolický význam. Jezdec na bílém či tečkovaném koni je nositelem vítězství. Ostatní tři nepřinášejí nic dobrého – černý kůň nese jezdce symbolizujícího hladomor, hnědý kůň smrt a ryzák válku. 

Máte koně doma na balkóně? •  Thinkstock

Bílý kůň smrti

Ve středověku se symbolika čtyř jezdců změnila. Celou civilizovanou Eurasii zasáhla "černá smrt" - epidemie moru, která měla na svědomí přes 25 milionů lidí, tedy přibližně třetinu všech tehdejších obyvatel. Bílý nebo skvrnitý kůň tehdy ztratil svůj původní kladný význam a jeho jezdec se stal nositelem obávané nemoci. To byla pro světlé a strakaté koně poslední rána -  jejich místo zaujali koně jednobarevní.

Ryzáci vedli

Největší obliby se dočkali ryzáci symbolizující válku. Jejich převaha ve výsledcích výzkumu však mohla být také způsobena tím, že genetické vzorky středověkých koní pocházely hlavně z hrobů šlechty a rytířů, tedy tradičních válečníků. Ti považovali ryzáky za silné a odvážné, což byly ve válce žádané vlastnosti. Bílí, světlí či skvrnití koně nicméně přežili a svůj význam neztratili úplně - stali se symbolem vládců a vojevůdců.


Islandský kůň je prastaré plemeno s neobvyklými typy mimochodu (známými jako skeid a tölt) •  iStock

Co prozradily barvy

Barvy koní, prozradili vědcům spoustu informací o šíření domácích koní po Evropě. Největší překvapení jim asi přineslo srovnání barev islandských koní, o nichž se dosud předpokládalo, že jsou přímými potomky koní přivezených Vikingy v 9. století a od té doby byl dovoz jiných koní na Island zakázán. Žádný ze vzorků těchto původních koní ale nenese geny pro strakatost, zatímco dnešní islandští koně je mají. Nutně se tam proto museli dostat další koně později, odhadem prý kolem 10. – 11. století.   

 

Dějiny psané kopytem: Kde se vzal kůň?

Dějiny psané kopytem: Kde se vzal kůň?

Příběhy vyhynulých zvířat: Divoký kůň tarpan

Příběhy vyhynulých zvířat: Divoký kůň tarpan

Píseční koně: Potrava přichází z moře

Píseční koně: Potrava přichází z moře

Pravěký pakůň: Antilopa s dinosauřím čumákem

Pravěký pakůň: Antilopa s dinosauřím čumákem

Klíčová slova:
historie, genetika, kůň, zvíře, móda
 

Články odjinud