Není tu jen sníh, tučňáci a promrzlí vědci. Výzkumy z posledních let čím dál víc naznačují, že pod masivními ledovcovými poli Antarktidy se skrývá bohatství fosilií i nerostných surovin.

Záběry Antarktidy z přírodovědných dokumentů mluví jasně: Tady by žádný člověk žít nechtěl. Na pátém největším kontinentu kralují sníh, led, zima a sucho. Za letní teploty se považuje -10 °C, v zimě pak teploměr hlásí klidně -70 °C a průměrné roční srážky? Na samotném jižním pólu je to nějakých 10 centimetrů. Antarktida proto zůstává pustou pouští a těch několik zvířecích druhů, jako jsou tučňáci, lachtani a tuleni, přežívá na pobřeží po jejím obvodu.

Jezera pod ledem

Nepřerušovaný nekonečný led ale klame tělem. Při bližším pohledu najdete řeky a jezera se sladkou vodou. To největší se jmenuje Vostok, na délku měří zhruba 250 km, na šířku 60 km a je až 900 metrů hluboké. Na jeho hladinu se ale nepodíváte, protože je zakrytá až 4,2 kilometrů mocným ledovcem. Obrovský tlak zaručuje, že voda v jezeře zůstává v kapalné podobě, přestože má průměrnou teplotu kolem -3°C. Dokonce v ní dochází k přílivu a odlivu, kdy se výška hladiny pod ledovou zátkou mění o 12 milimetrů.

Hurá za tučňáky v 360° videu!

Stará voda

Podobných jezer ukrytých pod ledovcem je na kontinentu asi 400 a ty nejstarší nás mohou poučit o spoustě věcí, třeba o vývoji života na naší planetě. Voda ve Vostoku je milión let stará a v ledových vrstvách nad hladinou jsou zamrzlé stejně staré a mladší bakterie. Ze sedimentů na dně pak bude možné vyzdvihnout další vzorky, které mohou odhalit dokonce historii starší 35 miliónů let. Tehdy bylo jezero zapouzdřeno ledem.

Antarktičtí dinosauři

V období křídy, kdy Antarktida spolu s Austrálií tvořila východní část superkontinentu Gondwana, vypadalo celé prostředí jinak. Průměrná teplota Země byla vyšší než dnes a polární oblasti byly obyvatelné. V Antarktidě mohli žít primitivní savci, ptakoještěři i dinosauři. Dohromady už paleontologové určili pět druhů. Dařilo se i stromům - nedávno tým paleontologů nalezl zkameněliny 13 druhů starých 260 miliónů let. Podobné objevy jsou hlášeny zejména na pobřeží kontinentu a z okolních ostrovů, kde nejsou stovky až tisíce metrů ledu. Z 14 miliónů km2 to znamená plochu 280 000 km2. Vědci doufají, že pod samotným ledovým příkrovem je čeká mnohem více překvapení.

Pořádný vrták

Jenže – jak se skrz led dostat? Sondy, třeba jako ty, které se probíjejí kilometry ledu do jezera Vostok, využívají extrémně silných vrtných souprav a výsledkem je pouhé nakouknutí do situace dole. Každá sonda je navíc pod palbou kritiků, protože hrozí zanesení bakterií z povrchu do unikátního prastarého prostředí. Bádaní se proto omezuje především na místa, kde ledovce odtály a zvětráváním hornin vystupují fosílie na povrch nebo na výzkum chování ledu.

Hledání nejstaršího ledu: Vrtání do ledovců otevírá okna budoucnosti

Nízká populace

Věci ale mohou nabrat zcela jiný směr. Zatím se v souvislosti s Antarktidou mluví především o působení mezinárodních vědeckých týmů. V současnosti je zde 14 permanentních a 10 sezónních základen, na kterých během léta napočítáte 4000 lidí, v zimě pak přibližně tisícovku. Nejrozlehlejší je americká základna McMurdo, kde dokonce můžete chodit na lekce jógy. Je ale jen otázkou času, kdy se soukromé firmy začnou zajímat o nerostné bohatství pod antarktickým ledem.

Ochranitelská smlouva

Antarktida byla zatím ušetřena přítomnosti těžařského průmyslu. Právním důvodem je Smlouva o Antarktidě z roku 1959, která říká, že Antarktida nepatří nikomu, ale je otevřená veškeré vědecké činnosti. Vojenskou přítomnost nebo těžbu zakazuje. Další revize Smlouvy proběhne roku 2048 a s největší pravděpodobností bude udržena v platnosti. Signálů, že se státy a prospektoři o těžbu zajímají, však přibývá a jsou slyšet hlasy obviňující antarktické stanice z analyzování dostupných možností. Je totiž o co stát. Stačí počkat, až ledy vlivem klimatických změn odtají, provést zábor a začít těžit.

Cestou mrtvých hrdinů: Dobývání jižního pólu před 100 lety a dnes

Uhlí a ropa

Pod Transantarktickým pohořím se nachází zásoby uhlí. Podle dosavadních průzkumů není příliš kvalitní, ale další výzkumy mohou jeho hodnotu navýšit. Stejně tak je hodnocena kvalita železné rudy: Ve zkoumaných vzorcích byla obsažena z 35 procent, tedy o desítky procent nižší koncentrace než jinde na světě. Mnohem zajímavější jsou zásoby ropy a zemního plynu. Potřebné průzkumy ještě nebyly zahájeny, ale spekuluje se o rozsáhlých zásobách – pod ledem by podle analytiků mohlo čekat až 200 miliard barelů ropy.

Vzácné kovy? Zlato!

Z těch několika málo provedených průzkumů víme, že Antarktida vedle fosilních paliv ukrývá i zlato, měď, titan, uran, zinek a kobalt a spoustu dalších cenných nerostů. Opět jde o data získaná především z povrchové analýzy pobřeží, samotný střed Antarktidy je zatím geologicky poměrně neznámým územím. Bude trvat ještě dekády, než vědci anebo prospektoři zjistí, co je pod nimi.

Utajované kontinenty: Obři ukrytí přímo na očích

Je to daleko

Pojďme si ale zahrát na "co kdyby". Co kdyby se těžba skutečně rozeběhla? Těžařské společnosti by bojovaly se samotným klimatem, ale ještě náročnější by bylo vytěžené nerosty z Antarktidy odvézt. Kusy ledovců velké jako ostrovy ve Středozemním moři brázdí okolní oceán a představují extrémní nebezpečí pro všechny lodě. Zamrzající moře je další komplikací a samotná vzdálenost k nejbližší pevnině? Ta činí těžbu na Antarktidě tak drahým špásem, že země ledu může v klidu spát. Zatím.

Česká Mendelova polární stanice

Na severu ostrova Jamese Rosse u Antarktidy se nachází česká antarktická stanice. Založena byla 22. února 2007 s přispěním brněnské Masarykovy univerzity, která je i jejím vlastníkem. Češi se věnují výzkumů klimatických změn, mezi zkamenělinami nalezli pozůstatky druhohorního plesiosaura a pracují na desítkách dalších projektů. Na stanici jsou pouze během antarktického léta, tedy od ledna do března.

Børge Ousland: Antarktický snowkiter

Nehostinné prostředí kolem jižního pólu láká řadu expedic. Obvykle dosahují pěšky právě pólu, jindy však přejdou celý kontinent. Mezi nejvíc extrémní cestovatele se 18. ledna 1997 zapsal norský polárník Børge Ousland, který přešel kontinent sám, bez jakékoliv vnější podpory. Vše si nesl na zádech a táhl na saních. 480 kilometrů mu za 34 dní pomohl překonat i snowkite.

Antarktičtí dinosauři

Antarctopelta

Rok objevu: 1986

Býložravec ze skupiny opancéřovaných ankylosaurů, který žil před 70 až 74 miliony lety. Na délku měřil kolem 4 metrů.

Cryolophosaurus

Rok objevu: 1994

Středně velký dravec patřil mezi teropodní dinosaury. Žil před 188 až 194 miliony let a dorůstal délky asi 6,5 metru. Typickým znakem je dvojitý hřebínek na hlavě, který zřejmě sloužil jako poznávací znamení pro jedince stejného druhu.

Glacialisaurus

Rok objevu: 2007

Dlouhokrký býložravec ze skupiny Sauropodomorpha žil před 183 až 189 miliony lety v místech, kde se dnes nachází centrální oblast Transatlantické pohoří.