Dvě teorie, obě špatně. Slony na Borneo nedovezli lidé před 300 lety, ani tam nepřišli sami před 300 tisíci lety. Jak to bylo doopravdy?

Slona indického (Elephas maximus) vědci dělí na čtyři žijící poddruhy – jeden kontinentální, který je známý jako indický, a tři ostrovní poddruhy, slona cejlonského, sumaterského a bornejského. Slon z ostrova Borneo je ze všech asijských slonů nejmenší a také nejmírnější.

Dar sultánovi

Kdy a jak se sloni ocitli na Borneu, bylo velkou záhadou. Vědci zastávali dvě velmi odlišné teorie. Podle jedné jde o zdivočelé potomky slonů indických, které v 17. století dostal darem bornejský sultán a na sever Bornea je úmyslně vysadil. "Sloní dary" potvrzují historické záznamy. Zřejmě šlo o několik jedinců, kteří patřili k dnes již vymřelé populaci jávských slonů.

Sloni na sněhu: Kudy přešel Hannibal Alpy?

Úplně jiný slon

Druhá teorie zastává přirozený původ bornejských slonů. Opírá se o genetickou studii provedenou před 15 lety, podle níž jsou geny bornejských slonů velmi odlišné od všech ostatních asijských slonů. Z této odlišnosti vědci vypočítali, že jejich vývojová linie se musela oddělit už před asi 300 tisíci lety.

Chybějící nálezy

Tuto teorii ovšem zpochybňuje skutečnost, že se nikde na Borneu nenašly žádné fosilní pozůstatky slonů. Přitom pozůstatky jiných dávných velkých savců, jako jsou orangutani, tapíři čabrakoví nebo nosorožci jávští, se na Borneu nacházejí. Teoreticky však mohou existovat důvody, proč mezi nimi zrovna fosílie slonů chybí: Například to, že sloni žili na místech, která nebyla příznivá pro uchovávání kostí a zubů.

Pouštní sloni: Přežívají díky znalostem

Počítačové modely

Navzdory nedostatku fosilních nálezů, který jim komplikoval práci, se mezinárodní tým vědců rozhodl původ bornejských slonů objasnit. Data získaná genetickými analýzami využili ke zkonstruování počítačových modelů různých variant vývoje slonů bornejských. Statistickými metodami pak vybrali ten, který nejlépe odpovídá současné genetické rozmanitosti slonů z Bornea.

Odříznutá populace

Podle nejpravděpodobnějšího modelu se sloni dostali na ostrov před asi 11–18 tisíci lety, kdy byla hladina moře velmi nízká. Borneo tak bylo součástí rozsáhlé pevniny spojené s jihovýchodní Asií. Právě v tomto období ale začala hladina moře stoupat, pevnina se rozpadla na jednotlivé ostrovy a malá populace slonů na Borneu zůstala odříznutá od ostatních příbuzných. To se projevilo v jejich nízké genetické variabilitě – genetika prozradila, že přesně v tomto období prošli bornejští sloni takzvaným hrdlem láhve.

Poddruhy slona indického

Slon cejlonský (E. m. maximus)

Výška v kohoutku až 3,5 m, váha až 5,5 tun

Tento největší poddruh žije na ostrově Srí Lanka. Tlak civilizace zatlačil většinu jeho populace do národních parků a rezervací. Od ostatních slonů se liší tím, že více než 90 % jedinců nemá kly.

Slon indický (E. m. indicus)

Výška v kohoutku 2–3,5 m, váha až 5 tun

Nejpočetnější poddruh (odhadem jich žije asi 40–52 tisíc). Jeho populace je roztříštěná do celé řady států jihovýchodní Asie.

Slon sumaterský (E. m. sumatranus)

Výška v kohoutku 2-3,2 m, váha 2-4 tuny

Žije na ostrově Sumatra. Od ostatních slonů se liší tím, že má jeden pár žeber navíc (má jich 20 párů). Je kriticky ohrožený, v přírodě zbývá 2400–2800 jedinců.

Slon bornejský (E. m. borneensis)

Výška v kohoutku nanejvýš 2,5 m, váha až 3 tuny

Ze všech nejmenší a na rozdíl od ostatních slonů nebývá agresivní. Podobně jako slon sumaterský má 20 párů žeber. Je kriticky ohrožený - zbývá posledních méně než 2000 jedinců, kteří obývají úzký pás ostrůvků původních pralesů obklopených palmovými plantážemi na severovýchodě Bornea.