Pohřbený dopadový kráter Chicxulub (čti čikšulub) v Mexickém zálivu je přímým dokladem o katastrofě, která nejspíš vyhubila před 66 miliony let dinosaury a s nimi tři čtvrtiny všech ostatních druhů. Od objevu kráteru uplynulo již zhruba třicet let a v poslední době je opět středem zájmu. Má to své důvody.
Navrtaný kráter Chicxulub
Na jaře roku 2016 se uskutečnila expedice mezinárodního týmu vědců přímo do geografického středu kráteru. Lodní vrtná souprava s názvem Myrtle odplula asi 30 kilometrů od pobřeží Yucatanského poloostrova a provrtala se zde do hloubky 1335 metrů v místě pohřbeného kráteru. Výzkum získaných vrtných jader, který stále probíhá zejména v laboratořích v německých Brémách, osvětlil, jak se takové krátery vlastně formují.
Vznik a zánik
Chicxulub je se svým odhadovaným průměrem 180 kilometrů a stářím kolem 66 milionů let jedním z největších i jedním z nejmladších obřích kráterů na povrchu naší planety. Vědci spočítali, že jeho zformování trvalo pouhé desítky minut, když se téměř 15 km velká planetka srazila se Zemí rychlostí asi 25 km/s.
Vyhloubila nejdříve obrovský otvor o hloubce přes 20 km a po jeho okrajích během několika minut vyrostlo pohoří vyšší než Himálaj. To se ale velmi rychle zhroutilo v gigantických sesuvech. Mezitím se zhroutil také středový vrcholek, který předtím vyrostl do mnohakilometrové výšky. Od kráteru se řítily balvany o velikosti panelových domů a dopadaly stovky kilometrů daleko. Musela to být neuvěřitelná podívaná!
Návrat života do kráteru
I přes nepředstavitelnou zkázu, kterou dopad planetky vyvolal (tlaková a žárová vlna zahubily prakticky všechny větší organismy do vzdálenosti tisíců kilometrů od místa dopadu), se podle nových zjištění vrátil život přímo do kráteru poměrně brzy – ovšem pouze z geologického hlediska.
Vědci totiž objevili stopy pro drobných mikroorganismech, kterým se zřejmě uvnitř kráteru ve zvláštním horkém ekosystému dařilo v době, kdy tam ještě žádné větší organismy žít nemohly. První známky jejich přítomnosti se objevují už několik let po dopadu, vzkvétající ekosystém pak asi za 30 000 let. Obyvatelé kráteru museli být zřejmě velmi odolní jednobuněční tvorové, příbuzní dnešním extrémofilním archeím – tvorečkům, schopným vydržet extrémní ozáření a teploty i další nepříznivé podmínky.
Ďábelské datování
Významnou okolností je také datování doby vzniku kráteru, tedy doby, před kterou došlo ke srážce planetky se Zemí. Když byl kráter objeven, jeho přesné stáří nebylo známé. Předpokládalo se, že by se mělo shodovat s koncem křídového období a tedy i katastrofou, která vyhubila dinosaury a další velké druhohorní plazy. Postupně se datování zpřesňovalo z 65 na 65,5 a nověji na 66 milionů let. Geolog Paul Renne provedl podrobnou analýzu jílové vrstvy obohacené těžkým kovem iridiem, která souvisí s dopadem, a získal dosud nejpřesnější údaj 66,04 ± 0,05 milionu let. To je zhruba stejná přesnost, jako byste dokázali datovat událost z doby Velkomoravské říše na jeden jediný den.
Galerie: Ďábelský Chicxulub >
Křídový Armageddon
Ničivá energie uvolněná dopadem planetky je nepředstavitelná. Podle vědecké studie z roku 2014 mohla být až 100milionkrát silnější než energie z exploze nejsilnější odpálené jaderné zbraně v historii (sovětská termonukleární puma Car-bomba), která v roce 1961 uvolnila energii odpovídající 50 až 58 megatunám trinitrotoluenu (TNT).
