Vrchol Mount Everestu (8848 metrů) se nachází pouhých tisíc metrů pod běžnou letovou hladinou dopravních letadel. Výš už se bez pomoci techniky nedá dostat a na Everest jako na nejvyšší rozhlednu Země každoročně směřují zástupy horolezců a jejich šerpů a nosičů.
Lidí, kteří vylezli na Everest, jsou stovky. Ale těch, kteří zdolali všech čtrnáct himálajských osmitisícovek a na hlavu si nasadili korunu Himálaje, je pouze dvacet devět. Prvním českým králem by se mohl stát Radek Jaroš, který se letos vrátil ze své třinácté osmitisícovky Annapurny (8091 metrů) a do sbírky mu chybí už jen K2 (8611 metrů).
Nebezpečné hory
„Annapurna je považována za velmi nebezpečnou horu,“ řekl pro ABC Radek Jaroš. „Ne kvůli konkrétnímu nebezpečí, ale kvůli takzvanému objektivnímu nebezpečí. To znamená, že se vám tam může přihodit cokoliv.“ Ani pro Radka nebyla Annapurna snadnou záležitostí. Krátce po sestupu přišel kvůli omrzlinám o několik prstů na noze. „Zatím se zdá, že příští rok bych měl být už natolik v pořádku, že na K2 vyrazím,“ potvrzuje Radek plány na zdolání svojí poslední osmitisícovky.
Právě K2 je považována za druhou nejnebezpečnější horu Koruny. Náročný terén nutí k traverzování riskantních úseků a technickému lezení – a to i nad osmi tisíci metry, což je začátek takzvané zóny smrti. Člověk v ní nemůže zůstat déle než několik hodin, jinak zkolabuje kvůli nedostatku kyslíku.
GALERIE: Za dobroružstvím až nahoru
Fyzika a počasí
Řídký vzduch je jednou z největších zkoušek při výšlapech na osmitisícovky. S přibývající nadmořskou výškou ubývá tlak a molekuly kyslíku se od sebe vzdalují. Horolezec tak musí více „lapat po dechu“ a na vrcholu osmitisícovky vydává přibližně trojnásobné úsilí na to, aby do sebe dostal stejný objem kyslíku jako na úrovni moře. „Problémům s dýcháním se dá částečně předejít aklimatizačními výstupy do vyšších poloh a okamžitými sestupy dolů,“ říká Radek Jaroš. „Tělo si tak navykne na řidší vzduch a při ostrém výstupu se mu lépe dýchá.“
Kromě řiďounkého vzduchu, rizika zranění a docházejících sil se horolezec potýká i s počasím, které se může změnit během pár hodin. Nenadálá vánice může výpravu pohřbít ve stanech i na několik dní anebo dokonce celý výstup překazit. „Kdysi horolezci neměli jinou možnost, než se spoléhat na dlouhodobé předpovědi počasí a pravidelné pozorování změn,“ říká Jaroš. „Dnes s sebou máme satelitní telefony a můžeme si tak ověřit, jaké počasí je hlášeno na příští den.“
Setkání se smrtí
Některá místa jsou při výstupech na nejvyšší hory světa smutná a skoro až strašidelná. Na zemi nacházíte mrtvé horolezce, kteří spadli, srazila je lavina nebo přecenili své síly a ulehli na svazích hor k věčnému odpočinku. Pohřbívání mrtvých anebo jejich snášení do údolí je v řídkém vzduchu extrémně náročné. Mrazem mumifikovaná těla proto zůstávají ležet na zemi jako připomínka nebezpečnosti celého výstupu – a zároveň jako orientační bod pro další výpravy. Radek Jaroš poznamenává: „Nepřemýšlím nad tím, jestli se mi stane něco podobného. Chodíme do vysokých hor vyhrávat a ne umírat.“
Sám za sebe
Psychika je vedle vybavení a fyzičky další důležitou součástí vysokohorského lezce. Někdy i nejdůležitější, protože ve vysokých horách se spoléháte sami na sebe, často i ve chvílích, kdy jdete ve skupině. Jsou známé případy, kdy horolezec scházející z vrcholu potkal umírajícího kolegu na zemi, ale nepomohl mu – protože by tím ohrozil vlastní život. Koruna osmitisícovek je prostě klenot, který Himálaj dává za vysokou cenu.
Zaujalo vás naše povídání a chtěli byste se lezení po vysokých horách věnovat? Radek Jaroš vám vzkazuje: „Je to fantastická záležitost. Doporučuji ji každému z vás. Když se osmitisícovky stanou vaším snem, tak za ním běžte a splňte si ho, ale musíte pro to hodně udělat a ne jen o tom povídat.“
