Příroda je plná podfuků – hodně zvířat se maskuje jako součást životního prostředí, aby unikli pozornosti ze strany svého lovce nebo naopak kořisti. Některé bezbranné druhy se "převlékají" tak, aby vypadaly jako něco podstatně nebezpečnějšího a predátoři se jim vyhnuli obloukem. A predátoři se zase snaží napodobit neškodné druhy, aby se snáze dostali ke kořisti. Většina zvířat má jen jednu převlékací strategii. Chobotnice maskovaná (Thaumoctopus mimicus) z Indonésie a australského Velkého bariérového útesu však zvládá snad všechno, co se na poli kamufláže zvládnout dá.
Chobotnice proti predátorům
Chobotnice maskované nejsou nijak velké. Ramena sice dosahují až půlmetrové délky, ale jsou tenké jako tužka a samotné tělíčko měří jen 6 centimetrů. Predátorů, kteří by si na ně mohli dělat zálusk, je tedy docela dost.
Stejně tak bohatá je ale i obrana chobotniček. Velmi jednoduché je pro ni splynout s prostředím pomocí barvoměny. Její kůže obsahuje takzvané chromatofory – buňky naplněné barevnými pigmenty, které odrážejí světlo. Chobotnice je ovládá pomocí svých svalů a dokáže bleskově změnit barvu i vzory na kůži. Pokud však dojde k názoru, že by to nemuselo stačit, předvede něco skoro neuvěřitelného – kromě barvy změní i tvar svého těla tak, aby napodobila úplně jiné zvíře.
Jedovatý had? Ryba? Chobotnice!
Pokud se chobotnice maskovaná cítí ohrožena někým silnějším, obvykle si jako model pro svůj převlek zvolí jiného predátora. Změní barvu na pruhovanou a zahrabe se do písku, z něhož vystrčí jen dvě vlnící se chapadla.
Výsledek? Dokonalá iluze jedovatého mořského hada vodnáře. Nebo si pruhování ponechá, ale roztáhne chapadla vedle těla tak, aby vypadaly jako ploutve ryby perutýna. Perutýni plavou pomalu a důstojně, jak se na prudce jedovaté tvory sluší. A chobotnice napodobí i jejich způsob pohybu. Když zůstane jednobarevná, chapadla poskládá do plochy a prohne se, napodobí výhružnou pozici rejnoka trnuchy. Někdy však chobotnice nechce vyhrožovat, spíš nenápadně vycouvat. V takovém případě zvolí převlek odplouvající ryby platýze.
Superschopnost chobotnice na lovu
A když má chobotnice maskovaná naopak v úmyslu sama lovit? Převlékne se za samotnou kořist, ideálně za jedince opačného pohlaví než je ten, kterého chce ulovit. Řekněme, že kořistí má být sameček kraba. Chobotnice se přestrojí za krabí samičku a pak už jen potměšile čeká, až natěšený sameček dojde až k ní. Také umí sasanku, medúzu plovoucí u hladiny moře nebo korýše straška – celkem jí vědci napočítali asi 15 různých převleků.
Důkazem její vysoké inteligence je, že chobotnice si je evidentně vědoma, jaký převlek bude v danou chvíli ten nejúčinnější. A ani samotné provedení převleku není nic jednoduchého - vyžaduje složitou práci svalů, rafinované chování i odhad doby, po kterou převlek bude působit věrohodně. Na samotářského tvorečka, který se nemůže učit od rodičů a žije nanejvýš pár let, je to výkon, který si slovo superschopnost plně zaslouží.
