V poměru k velikosti těla mají upíři obecní (Desmodus rotundus) větší mozek než jiné druhy netopýrů. Velkou část mozku přitom zabírá mozková kůra, která je spojována s rozvojem komplexních společenských vazeb. Chování upírů v rámci svého druhu tomu odpovídá. Samičky upírů začínají rodit mláďata, až když jsou jim dva roky a mají jen jedno mládě do roka. Jejich počet je tedy nízký a matka s nimi může celoživotně zůstat v blízkém kontaktu.
I mezi nepříbuznými upíry však vznikají přátelská pouta, která zřejmě mohou vydržet celý život. Byly pozorovány případy upířích kamarádů, kteří se zdržovali v těsné blízkosti i po deseti letech.
Upíří sociální síť
Když chce jeden upír projevit náklonnost druhému, olizováním mu pečuje o srst. A to i v případě, že příjemce této péče vědci předtím zbavili veškerých kožních parazitů. Dokazuje to, že nejde jen o praktickou záležitost, ale prostředek k udržování přátelství.
Druhým projevem dobrých vztahů je vzájemné krmení. Pokud upír nenajde potravu tři noci po sobě, riskuje smrt hladem. Toto nebezpečí se však snižuje, pokud má kolem sebe sociální síť příbuzných a přátel. Když některý sytý upír zjistí, že je jeho příbuzný nebo kamarád v nouzi, neváhá. Vyvrhne část krve ze svého žaludku a jakýmsi polibkem mu ji předá do tlamičky.
Falešná nemoc
O tom, jak jsou dobré sociální vztahy pro upíry významné, svědčí i zajímavý pokus biologů z amerického Smithsonian Tropical Research Institute. Vědci, kteří se společenským vztahům upírů obecných věnují už delší dobu, chtěli vědět, jak je zasáhne nemoc. Aby svým upírkám – byly to totiž samé samičky – neškodili, dali jim injekci s látkou, která zaktivovala jejich imunitní systém, ale nezpůsobila žádné onemocnění. Upíři se po ní jen pár hodin necítili úplně fit.
Krev není voda
Pozorování vědců přitom odhalila, že falešné onemocnění snižuje množství času, který upír tráví při vzájemné péči o srst se svými přáteli. Naproti tomu sdílení jídla, které je z hlediska udržování dobrých vztahů zřejmě daleko důležitější, situací téměř nijak postiženo nebylo.
Současně se ukázalo, že přísloví o tom, že krev není voda, platí u upírů stejně jako u lidí. Samičky, které se po injekci necítily dobře, totiž své zdravé potomky olizovaly stejně často jako předtím. A to samé dělaly v případě, že se ony samy cítily být fit a falešně nemocným upírem bylo jejich dospělé mládě.
Víc než jeden upír
Ačkoli se to občas uvádí, upír obecný není jediný netopýr, který se živí výhradně krví. Do stejné podčeledi Desmodontinae patří i dva další žijící druhy: upír bezocasný (Diphylla ecaudata) a upír bělokřídlý (Diaemus youngi), kteří také obývají Jižní a Střední Ameriku, ale napadají téměř výhradně ptáky.
A proč vlastně upíři s pitím krve vůbec začali? Jedna z možných teorií předpokládá, že původně lovili vnější parazity, kteří sužují savce i ptáky. Když byl parazit napitý, zkonzumovali spolu s ním i porci savčí nebo ptačí krve. Během evoluce se pak přeorientovali na krev jako na výhradní zdroj své potravy.
