Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze je tak trochu stulená v ulici Na Slupi pod strání pražské univerzitní čtvrti Albertov. Její skleníky jsou moderní, ale vzhledem k velikosti dřevin, které v nich i v okolním parku rostou, by vás vůbec nenapadlo, že botanická zahrada původně sídlila na úplně jiném místě na protějším břehu Vltavy.
Botanická zahrada vznikla, aby se budoucí lékaři mohli učit
Příběh „albertovské“ botanické zahrady začal v roce 1775. Profesor Josef Bohumír Mikan – významný botanik, lékař a chemik v jedné osobě – tehdy dokázal prosadit vznik botanické zahrady na lékařské fakultě.
Nebylo to neobvyklé, nejstarší botanické zahrady v Evropě vznikaly jak u klášterů, tak u lékařských fakult, protože znalost rostlin a jejich léčivých účinků byla důležitou součástí lékařského vzdělání.
Před založením pražské botanické zahrady si ale profesoři museli rostliny pro výzkum i výuku buď nosit z volné přírody, nebo si je vypěstovat na svých vlastních zahrádkách. To samozřejmě znamenalo, že výuka nemohla dosahovat takové úrovně, jaká byla běžná na zahraničních univerzitách.
Zahrada pod vodou: Když na Smíchov udeřily ničivé povodně
Botanická zahrada vznikla na Smíchově na místě, kde jsou dnes Diezenhoferovy sady. Z jedné strany je ohraničuje ulice V Botanice, jejíž název dodnes připomíná zdejší historii. V roce 1783 tu byl postaven skleník a sbírka rostlin utěšeně rostla.
Už o rok později se ale projevila stinná stránka lokace, když zahradu těžce zasáhla povodeň. Obnova byla nákladná, vybavení navíc postupně zastarávalo a ovzduší tehdy průmyslového Smíchova rostlinám moc nesvědčilo. Korunu tomu nasadila další povodeň v roce 1890, po které bylo rozhodnuto celou botanickou zahradu přestěhovat do ulice Na Slupi.
Rostliny bez papírů: Stěhování vzácných dřevin a historické sbírky
Stěhování botanické zahrady nebylo nic jednoduchého. V zahradě už tehdy rostly i velké dřeviny, řadu z nich se nicméně podařilo převézt a znovu zasadit. Některé z nich jsou v botanické zahradě dodnes. Jde především o subtropickou sbírku pěstovanou v nádobách, která se přesouvá na léto ven a na zimu zpátky do skleníků.
Tak staré rostliny mají spíše historický význam. Důvodem je chybějící dokumentace, která se vedla v papírové podobě, a záznamy se často nedochovaly. Informace o rostlinách ze smíchovských dob tak pocházejí spíš ze vzpomínek pamětníků.
Méně cenné exempláře proto zahrada ve spolupráci s jinými organizacemi postupně vyměňuje za rostliny stejného druhu se zdokumentovaným původem. Ty se pak mohou například zapojit do záchranných programů.
Zásah za války: Bombardování během druhé světové války
Do historie botanické zahrady se zapsala i druhá světová válka. Přírodovědecká fakulta byla rozdělena na českou a německou část a toto rozdělení se promítlo i do botanické zahrady, která byla doslova rozpůlena plotem.
Ještě horší úder pak přišel při spojeneckém náletu na Drážďany, který v únoru 1945 omylem zasáhl Prahu. Jedna z leteckých bomb spadla nad botanickou zahradu a tlaková vlna úplně zničila skleník v německé části zahrady. Český skleník byl částečně poškozen, ale dal se zachránit. Následovalo období, kdy skleníky nebyly plně přístupné veřejnosti, protože potřebovaly rozsáhlou rekonstrukci.
Moderní skleníky: Rekonstrukce Na Slupi a odkaz Václava Větvičky
O moderní podobu botanické zahrady tak, jak ji známe dnes, se zasloužil především dendrolog a popularizátor botaniky Václav Větvička, který jako její ředitel prosadil velkou rekonstrukci skleníků.
Prakticky šlo spíš o novou stavbu než o rekonstrukci, protože původní skleníky se už nedaly úplně zachránit. Ty nové zachovávají jejich charakter, ale jsou vybavené moderní technikou vytápění a odvětrávání. Pokud budete mít štěstí tak jako mi při naší návštěvě, pokropí vás v jednom z nich jemný tropický deštík.
Obří cykasy
Rostliny ze Smíchova
Mezi rostlinami, které pocházejí ještě z původní smíchovské botanické zahrady na pražském Smíchově, vynikají obrovské cykasy, které se podobají palmám, australský přesličník nebo krásně kvetoucí asijská kamélie. Ze Smíchova jsou i některé velké kaktusy, s nimiž je spojené jméno cestovatele Vojtěcha Friče.
