V roce 1926 byl v Yellowstonském národním parku zastřelen poslední vlk. Následující roky ukázaly, že vyhubení vlků nebylo pro přírodu přínosem, právě naopak. V parku se přemnožili jeleni a další velcí kopytníci, kteří doslova spásli vegetaci klíčovou pro zdejší ekosystém.
O sedmdesát let později proto byli do Yellowstonu vlci vráceni. Od té doby jsou pod neustálým dohledem vědců, kteří sledují, jak v ekosystému fungují a jak se příroda vrací k původnímu stavu.
Krkavci u kořisti dříve než vlčí smečka
Během tohoto dlouhodobého sledování si vědci všimli jednoho podivuhodného jevu. Jistě, potvrdilo se, že vlci skutečně loví především velké kopytníky, tedy jeleny, losy a bizony, takže se jejich stavy významně snížily.
Ale v souvislosti s tím je zaujalo, že často ještě dříve, než se smečka stačí do úlovku pustit, jsou na místě i nepozvaní strávníci – krkavci. Ti čekají, až vlci kořist načnou, aby se snáze dostali ke svému podílu. Ten mnohdy činí docela podstatnou část vlčího úlovku.
Jak je možné, že jsou krkavci tak rychle na místě s čerstvým vlčím úlovkem? Přirozeným předpokladem bylo, že krkavci sledují vlčí smečky a jsou přímými svědky jejich loveckého úspěchu. Tento předpoklad ale nebyl dosud nikdy zkoumán.
Potvrdit, nebo vyvrátit tuto teorii se proto rozhodl mezinárodní tým vědců vedený odborníky z německého Institutu Maxe Plancka a vídeňské Univerzity veterinární medicíny.
Výzkum s pomocí miniaturních GPS vysílaček
Kvůli průběžnému sledování byla už od roku 1996 řada vlků v parku vybavena obojky s GPS vysílačkou. Pohyb dvaceti z nich začali vědci za pomoci satelitu systematicky mapovat. Bylo ale nutné současně sledovat i krkavce.
To byl ale trochu problém: odchyt inteligentních ptáků, aby je bylo možné označit, znamenal pro vědce velkou výzvu. Nakonec se jim za pomoci nejrůznějších triků a návnad podařilo vybavit miniaturní vysílačkou 69 krkavců. Tento počet vědci považují za opravdu velký úspěch.
Dva a půl roku pak vědci v národním parku mapovali pohyb vlků a krkavců a jejich trasy srovnávali. Výsledek je překvapil. Pouze v jediném případě krkavci sledovali vlčí smečku déle než hodinu a na vzdálenost delší než jeden kilometr.
Ve všech ostatních případech krkavci létali přímou cestou k místům, kde vlci nejčastěji úspěšně lovili. Nebyl pro ně problém uletět na jediný zátah až 155 km, jen aby zkontrolovali, zda tu na ně nečeká hostina. Krkavci tedy nesledují samotné vlky, ani se nevážou na nějakou konkrétní vlčí smečku: sledují jen místa, o kterých vědí, že tu vlci byli už mnohokrát předtím úspěšní.
Rozumí ptáci tajné vlčí řeči?
Vědci samozřejmě nevylučují, že se krkavci řídí i jinými signály – někdy mohou vlky na krátké vzdálenosti sledovat a pravděpodobně jsou schopni rozumět i jejich chování a vzájemné komunikaci, kdy vlci sdílejí se vzdálenějšími členy smečky informace o úspěšném lovu.
Přesto za hlavní způsob, který krkavcům umožňuje být včas na místě úlovku, považují vědci jejich dokonalou prostorovou paměť a systematickou kontrolu míst, kde mohou s největší pravděpodobností očekávat prostřený stůl.
Pumy vs. vlci:
Další šelmy v Yellowstonu
Velké kopytníky loví v Yellowstonu kromě vlků i další velké šelmy, pumy a medvědi. Vědci proto vybavili obojkem s GPS jedenáct pum a sledovali, zda se krkavci přiživují i na jejich kořisti a zda si stejně jako v případě vlků pamatují, kde pumy nejčastěji loví.
Lovecká strategie pum je však od té vlčí zcela odlišná: pumy jsou samotářští lovci, kteří na svou oběť útočí ze zálohy. Na rozdíl od vlků navíc loví spíš nenápadně v lesích, kde jsou schopné svou kořist rychle ukrýt. Úlovky pum se proto v potravě krkavců objevují zřídka a jen náhodně.
