Československý vlčák vznikl v polovině minulého století křížením německých ovčáků s karpatskými vlky. Jeho vznik je spojený s tehdejší československou pohraniční stráží a jejím plukovníkem inženýrem Karlem Hartlem. Významný český kynolog a šlechtitel psů by letos v srpnu oslavil své 100. narozeniny. Těch už se nedožil, zemřel loni ve věku 99 let. Jeho chlupatý odkaz však štěká dál.
Vlci a psi
Celé to začalo jako vědecký experiment s křížením psa a vlka, který se později změnil v myšlenku na vytvoření nového psího plemene pro potřeby pohraniční stráže. V roce 1958 se samici vlka jménem Brita narodila štěňátka, jejichž otcem byl německý ovčák Cézar. Šlechtitelé je sledovali, vyhodnocovali, jak jsou vhodní k výcviku, a v dospělosti je zkřížili s dalšími německými ovčáky, takže podíl vlčí krve postupně klesal. V jiné linii zase křížili fenu ovčáka s vlkem.
Český vlčák je jiný než německý ovčák
První generace kříženců se chováním hodně podobala vlkům a jejich výcvik byl sice možný, ale hodně obtížný. Ve druhé generaci se to výrazně zlepšilo. Vlčáci dospívali déle a jejich výcvik byl delší než u německých ovčáků, ale jinak už byli plně cvičitelní. Vynikali vytrvalostí, měli výborný čich a jejich oblíbenou disciplínou bylo stopování.
Třetí a čtvrtá generace se mohla zařadit do služby u pohraniční stráže. Nad německými ovčáky měli v některých ohledech navrch: Lépe se orientovali v terénu, bez únavy uběhli 100 km dlouhou trať. Měli lepší sluch a lépe viděli ve tmě. Zůstávala v nich ale určitá vlčí plachost, kvůli níž (a také kvůli silné vazbě na jednoho páníčka) československé vlčáky dnešní armáda už nevyužívá.
Nové české plemeno
V roce 1965 inženýr Hartl zveřejnil výsledky své práce na mezinárodním kynologickém kongresu, o rok později sestavil standard nového plemene, tedy seznam fyzických i psychických vlastností, které by příslušníci nového plemene československého vlčáka měli mít.
Standard byl schválen v roce 1989, v roce 1990 pak na Světové výstavě psů všech plemen byly uděleny první tituly světových šampionů. Rozhodčím na ní byl i inženýr Karel Hartl. Mezinárodní kynologická federace pak československého vlčáka oficiálně uznala v roce 1999.
Jaká jsou česká plemena psů?
Pražský krysařík
Váha 2,6 kg
Výška 21 až 23 cm
Čiperný ostražitý psík. Ke své rodině je přítulný, cizím nedůvěřuje
Nejmenší z českých plemen psů pražský krysařík byl Mezinárodní kynologickou federací prozatímně uznán v roce 2019, jeho historie je ale daleko starší. Křehké stvoření s velkýma očima a netopýříma ušima navazuje na chov malých ratlíků, kteří byli známí už v 8. století. Nebyli to jen mazlíčci, ale také zdatní lovci potkanů a myší, o které v tehdejších domácnostech nebyla nouze.
Slovo ratlík ostatně pochází z německého Rattler, tedy krysař. Předchůdci pražských krysaříků byli oblíbení i v královských a šlechtických kruzích, jednoho takového pejska možná dostal darem od českého knížete i Karel Veliký.
Chodský pes
Váha 16 až 25 kg
Výška 48 až 56 cm
Temperamentní a učenlivý hlídač. Hodí se i pro náročný výcvik záchranáře
V roce 2019 bylo Mezinárodní kynologickou federací spolu s krysaříkem prozatímně uznáno i další české plemeno, tentokrát o hodně větší. Chodského psa chovatelé (mezi nimiž byl i Karel Hartl) vyšlechtili tak, aby se co nejvíce podobal svému historicky doloženému předobrazu: Mohutným dlouhosrstým psům psům, kteří od 13. století na šumavském Chodsku pomáhali střežit cesty vedoucí z Domažlic do Německa. Byli to všestranní hafani, kteří kromě hlídání pomáhali i při lovu nebo pasení dobytka. Navzdory tomu plemeno téměř zaniklo.
Když jej koncem 20. století kynologové chtěli obnovit, museli v novinách otisknout obrázek chodského psa s výzvou, aby se jim přihlásili majitelé podobných psů. To se naštěstí stalo a díky několika psům plemeno doslova vstalo z mrtvých.
Český fousek
Váha 22 až 24 kg
Výška 58 až 66 cm
Přátelský aktivní pes, který vystavuje a aportuje ulovenou zvěř
Lovecké plemeno drsnosrstých českých psů, které bylo jako čistokrevné chováno už za Rakouska-Uherska. Psi velmi podobného typu byli ale známí daleko dřív, na lovu zřejmě doprovázeli i Karla IV. Český fousek by tak docela dobře mohl být jedním z vůbec nejstarších plemen evropských ohařů. Po první světové válce pro něj nebylo pořádné uplatnění a plemeno začalo zanikat. Po druhé světové válce se jej naštěstí podařilo zachránit díky křížení zbylých fousků s hrubosrstými ohaři.
Český strakatý pes
Váha 15 až 20 kg
Výška 43 až 53 cm
Mírný společenský pes, vhodný i pro canisterapii
Tenhle pejsek se mezi ostatními českými plemeny tak trochu vymyká. Nebyl vyšlechtěný jako pracovní nebo společenský pes, ale jako laboratorní zvíře. Tvůrcem plemene byl známý český kynolog František Horák, který se podílel i na vzniku českého teriéra. P
lemeno tak můžete najít i pod původním jménem Horákův laboratorní pes. Vzniklo v polovině 20. století, kdy se psi v Československé akademii věd využívali k výzkumu mozkové nemoci epilepsie a k chirurgickým pokusům. Požadavek na nenáročného, mírného, trpělivého a poddajného psa menší velikosti Horák splnil křížením malých ohařů s různými „voříšky“.
Koncem minulého století laboratoř, kde byli psi chováni a využíváni, zanikla. Zbývající jedinci se dostali k chovatelům, kteří z laboratorního plemene učinili plemeno společenské. Tehdy také došlo k přejmenování plemene na českého strakatého psa.
Český teriér
Váha 6 až 10 kg
Výška 27 až 29 cm
Aktivní společník náročný na péči o srst. Je méně paličatý než jiní lovečtí teriéři
Menší společenský pejsek, který se správným sestřihem a pěstěnou srstí vypadá velmi elegantně. Přesto je český teriér původně pracovní a také vcelku mladé plemeno. Od roku 1949 jej v Klánovicích šlechtil kynolog František Horák křížením skotských a sealyhamských teriérů.
Cílem bylo získat klidného, inteligentního a dobře ovladatelného nízkého loveckého psa pro práci v lese. Současně chtěl dokázat, že ke vzniku nového plemena stačí velmi malý počet psů. Což se mu podařilo a český teriér je unikátní v tom, že má jen tři prarodiče: jednu fenu skotského teriéra a dva pejsky sealyhamů.
Český horský pes
Váha 26 až 40 kg
Výška 56 až 70 cm
Energický, sebevědomý a přátelský sportovní i pracovní pes
Největší a nejmladší české národní plemeno vzniklo v 70. letech minulého století. Kynologové tehdy spojením bílých slovenských čuvačů s kanadským saňovým psem vyšlechtili nové plemeno schopné všestranné práce v náročném horském terénu. Dlouhosrstí strakatí hafani se jako tažní psi mohou účastnit saňových závodů, hlídat stáda ovcí i plnit roli psích záchranářů. Výborně stopuje, a protože je dobře ovladatelný, hodí se i pro soutěže v poslušnosti nebo agility.
