Záhada řeckého ohně

Záhada řeckého ohně
Sdílej
 
Slyšeli jste někdy o řeckém ohni? Podle dobových záznamů se jednalo o zbraň natolik ničivou, že se před ní třásli všichni nepřátelé Byzantské říše. Tento starý předchůdce plamenometu měl prý totiž zcela mimořádné vlastnosti!

Několik desítek válečných arabských lodí se přibližuje k pobřeží byzantské Konstantinopole (dnešnímu Istanbulu). Zatímco se chystají k drtivému útoku, vzduchem zaburácí zvuk podobný hromu. Co se to děje? Záhy se několik lodí zmítá v plamenech. Námořníci marně skáčou do vody. Píše se rok 717 a tajemná zápalná směs hoří i na hladině...

O co se v případě takzvaného řeckého ohně jednalo? Šlo o vysoce zápalnou směs, která se vždy vznítila ve spojení se vzduchem a dokázala prý hořet i pod vodou. Ať už jsou některé zprávy o ní pouhým výmyslem nebo ne, podle jejího dopadu na historii muselo jít o zcela revoluční zbraň!

Východořímská říše, nazývaná také Byzanc, vděčila za svou dlouhou existenci na neklidném rozhraní Asie a Evropy právě řeckému ohni, nazývanému někdy byzantinský nebo také tekutý oheň.

Směs chemických látek, z níž se zbraň vyráběla, zřejmě vynalezl kolem roku 673 syrský uprchlík Kallinikos z Heliopole. Podle jiných názorů je recept na řecký oheň mnohem starší - má pocházet ze slavné Alexandrijské knihovny, jež ve starověku shromažďovala velkou část tehdejších znalostí.

Řecký oheň několikrát prokázal svou děsivou účinnost. Roku 678 pomocí něj dokázali málo početní obránci Konstantinopole ubránit své město před několikanásobnou přesilou arabských útočníků. Stejná situace se opakovala i při dalším arabském útoku v letech 717 až 718 nebo při nájezdu vojska kyjevského knížete Igora na Konstantinopol roku 941.

"Hluk, který tropil, byl jako hřmění a vypadal jako drak... V noci svítil tak, že jsme mohli vidět předměty v našem táboře tak jasně, jako za dne," vzpomínal francouzský účastník sedmé křížové výpravy Jean de Joinville na účinky řeckého ohně. Ten decimoval v polovině 13. století francouzské rytíře při obléhání Konstantinopole.

Nádoby, obsahující tuto vysoce hořlavou směs, byly pomocí katapultů vrhány z hradeb mezi zoufalé křižáky, kteří proti ní neznali žádnou účinnou obranu. Podle některých záznamů se totiž řecký oheň dal uhasit pouze octem nebo močí a hořel velmi spalujícím žárem. Z čeho se skládal?

To dodnes není jisté, neboť jeho výroba a složení bylo nejpřísněji střeženým státním tajemstvím mocné Byzance. Odhaduje se, že mohl  obsahovat ropu, pryskyřici, asfalt, koudel, vápno, ledek, síru a dalších tajné příměsi. Avšak tento předpoklad není ničím podložen.

Silná Byzantská říše pomocí řeckého ohně vyhrála množství pozemních i námořních bitev, při nichž byla tato zápalná směs vystřikována na nepřátelská plavidla. Avšak roku 1453 čelila Konstantinopol tak silnému ataku tureckých vojsk, že jeho obráncům nepomohla ani tato tajná zbraň.

Po dobytí města Turky tak zaniká nejen Byzantská říše, ale navždy se ztrácí i znalost tajemné receptury řeckého ohně.

Klíčová slova:
řecký, ohen, byzanc
 

Články odjinud