V přítmí mezi stromy kráčí muž v mnišské kápi. Jeho rychlé kroky a zarputilý výraz ve tváři prozrazují rozhodnost a odvahu. Kdesi za ním se v ponurém lese prohánějí světlušky, které rozjasňují hlubokou temnotu opuštěných sázavských hvozdů 11. století. Pod nimi se táhne podivná rýha, dnes nazývaná Čertova brázda. Proč ani v současnosti není přesně znám její původ? To však není jediné tajemství tohoto nevšedního místa!
Malebné městečko Sázava, stojící na obou březích stejnojmenné řeky, má velmi starou a záhadnou minulost spojenou s osudem českého poustevníka Prokopa. O něm legenda vypraví, že dokázal v těžkém souboji porazit samotného ďábla a zapřáhnout ho do pluhu. Jako památka na tento čin prý zůstal v lese nad městem příkop. Jde pouze o vymyšlenou historku pověrčivých venkovanů?
Čertí minulost
Avšak tato "brázda", jejíž délka kdysi dosahovala kolem 21 kilometrů a hloubka až šest metrů, se nedaleko Sázavy skutečně nalézá. Nebyla samozřejmě vytvořena žádným čertem, ale dodnes není zcela známa příčina, ani souvislosti jeho vzniku.
Jistá propojenost s osudem slavného Prokopa, který na počátku 11. století založil Sázavský klášter, tu však možná je. Většina příběhů o tomto knězi a pozdějším opatovi se vztahuje k jeho údajnému boji proti zlu, přeneseně tedy i proti pohanství. Jak vše spolu souvisí?
Dálnice z pravěku?
Podle některých názorů se v případě Čertovy brázdy jedná o přírodní útvar. Jiné hypotézy připouštějí kombinaci přírodního a lidského výtvoru. Podle nových archeologických výzkumů se zřejmě jednalo o jakousi pravěkou "dálnici".
Tedy uměle vybudovanou pravěkou cestu spojující Posázaví se severnějšími oblastmi. Ohlas tohoto pohanského původu se pak možná promítl i do legendy o Prokopově souboji s čertem.
Každopádně bývalý Sázavský klášter (přestavěný později na zámek) obklopují i novější mystéria. Jeho současná správkyně mi ukázala starou knihu sepsanou roku 1895 kanovníkem pražské svatovítské katedrály Františkem Kráslem.
Jsou v ní zaznamenány podivné změny, k nimiž docházelo na takzvaném Milostném obraze svatého Prokopa v druhé polovině 17. a na počátku 18. století. "Otvíral sv. Prokop na obraze oči, ačkoli vypodobněn jest s očima zavřenýma," píše se v knize o malbě umístěné v barokním kostele bývalého Sázavského kláštera.
Tento zvláštní a opakující se jev viděly stovky lidí, a dokonce ho měla zaznamenat úřední komise. Kniha potvrzuje tento mysteriózní úkaz v letech 1667, 1707 a 1710. Jenže stejný jev se odehrál i celkem nedávno!
"20. července 2006 vidělo několik průvodkyň i dalších lidí otevřené Prokopovy oči na tomto obraze," řekla mi vedoucí památkového objektu Klášter Sázava - Slávka Matoušová. Mohlo snad tolikrát za sebou jít o pouhý optický klam, nebo rozteklou barvu na obraze?
V tom případě je zvláštní, že teď má Prokop opět obě oči zavřené! Že by nám o sobě dodnes dával tento muž, údajně obdařený zvláštními schopnostmi, tímto způsobem vědět? Anebo se tak projevují ony temné a záhadné síly?
