Bojoví roboti neboli BattleBots jsou technický sport, který si získává stále více fanoušků po celém světě. Jeho princip je jednoduchý. Dva roboti vjedou pod vedením svých „řidičů“ do uzavřeného prostoru a několik minut se snaží jeden druhého převrátit, poškodit nebo vytlačit z bojiště. Čím budou vyzbrojeni? To je na jejich konstruktérech. Ti nejostřejší z nich mohou robota vybavit klidně plamenometem.
Česká komunita FLS BattleBots
V posledních letech se „roboboj“ rozvíjí také v Česku. Zatímco v letité americké televizní soutěži BattleBots proti sobě nastupují stroje vážící klidně přes sto kilogramů, u nás se nejčastěji staví mnohem menší roboti, kteří se vejdou do dlaně. Mezi hlavní hybatele v české komunitě patří skupina FLS BattleBots kolem Michala Matějky.
Michal pořádá ukázky i turnaje a snaží se přivést ke stavbě robotů další zájemce. Vlastně k tomu nic moc nepotřebujete. Stačí jen chuť něco tvořit, naučit se pracovat s elektronikou a nebát se, že první pokus nejspíš skončí rozbitím robota na kousky. A to se může stát třeba na Maker Faire, kde Michal představuje robotické souboje, na které se přicházejí podívat stovky až tisíce návštěvníků.
Od obrazovky k prvním robotickým zápasům
Michalovým prvním setkáním s bojovými roboty byla televizní soutěž BattleBots vysílaná v USA. V ní proti sobě bojují roboti z nejvyšší váhové kategorie, vybavení výkonnými rotačními disky, kladivy nebo dokonce hydraulickými čelistmi.
Michala to nadchlo a začal přemýšlet, jak si nějakého takového robota sám postavit. Bylo mu ale teprve osmnáct, podobné evropské soutěže tehdy probíhaly jen daleko na severu Německa a on nebyl tak zcestovalý, aby se tam vydal. Místo robotů se proto začal věnovat modelům letadel na dálkové ovládání.
Jak sám Michal se smíchem přiznává, hodně mu letadla padala. Do jeho hledáčku se tak dostaly drony, které mají tu výhodu, že se samy dokážou udržet ve vzduchu. Když Michal před dvěma lety dokončil inženýrské státnice, rozhodl se k původní zálibě v robotech konečně vrátit.
Postavil prvního robota, přemluvil několik kamarádů a z domovské Plzně vyrazil do Německa. Čekalo ho sedm hodin cesty, čtyři zápasy a stejně dlouhá cesta zpátky. Zkušenost ho ale nadchla natolik, že na další turnaj už vezl hned několik vlastních bojových strojů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
